logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Dobře utajená příroda

Rovering a příroda. Díl první

Nikdy jsem nezažil větší liják než tehdy, když jsme slézali z ostrého skalního hřebene v Norsku. Šel jsem po hřbetu hory, z jedné strany bičován prudkými provazy studené vody, zatímco druhá strana si šla pěkně v suchu. Bohužel se nešlo obrátit a jít pozadu, ač mě to ve chvíli největšího zoufalství napadlo: kdybych to udělal, asi bych se s vámi o tento zážitek nemohl teď podělit.

Vraceli jsme se tehdy z čtyřdenní túry po jednom z norských národních parků. Celé dny jsme skákali mezi proudy vody po kluzkých špičatých kamenech. Nehostinné (ale krásné) kopce nám nedaly ani na chvíli pauzu: buď pršelo hodně, nebo málo.

Ani dostatek přírodní vláhy nám ale nepomohl vyvážit školáckou chybu, kterou jsme s kmenem udělali. V zápalu balení na co nejmenší hmotnost batohu jsme vynechali – hádejte co, jídlo. Ne všechno, ale po malé inventuře na konci prvního dne jsme si tím už byli jistí. Na další tři dny nám chleba, cukr, čaj, paštika, dvě polívky a dvojí gumoví medvídci nevystačí. Bylo by to málo i pro jednoho, ale byli jsme na to hned tři.

Zkouška ohněm? Druhý den jsme byli drsní a dávkovali si medvídky na příděl. Třetí den jsme se vztekali a přemýšleli, kdo za to vlastně může (nebudu jmenovat, ale mám svou teorii). Čtvrtý den nám velmi škrundalo.

Jsou zkrátka chvíle, kdy vám je nad slunce jasné, že pobyt v přírodě není jako pobyt doma v pokoji. Nepohodlí a výzvy číhají všude kolem. Když dostanete hlad, sotva můžete jít „nalovit“ jídlo do lednice. Když jste unavení, sotva si můžete lehnout tam, kde vás zrovna napadne. Tehdy jsem si uvědomil, co mě do té doby nenapadlo: je příroda něco krásného, kam jezdíme, abychom se „nadýchali čerstvého vzduchu“, nebo je to náš skrytý protivník, kterého jezdíme pokořit, porazit tím, že pobyt v ní přežijeme? Proč máme vlastně nutkání jezdit někam, kde ztrácíme komfort a nemáme věci pod kontrolou? Hladovíme? Je nám zima? Mokro? Nebo dokonce všechno dohromady? To je strašné, proč my tam vůbec lezeme, do té přírody.

Od té doby mi to nedalo spát. Proč skauti, a roveři zvláště, jezdí do přírody? Co jim to přináší? Je to jenom ze zvyku (jezdily tam generace před námi a my to od nich nevědomky přebíráme jako zvyk), nebo je za tím něco víc (možná taky nevědomě)? Zkusil jsem si udělat malý brainstorming. Chtěl jsem přijít na všechny možné různé motivace, „co nás táhne do lesa“ (samozřejmě příroda není jenom les). Když jsem nad tím seznamem potom bádal, vyšly mi tři velké důvody.

První jsem si pracovně nazval „outdoor“. Chodíme lézt po skalách, jezdit na kole, šplhat po horách, jezdit pod stan v zimě na hřebeny Tater, je to prostě výzva pro roverský věk jak vyšitá. Chceme něco překonat, sáhnout si na dno, být drsní, zažít adrenalin. Když to celé přežijeme, oddechneme si, máme dobrý pocit a taky na co vzpomínat s kamarády.

Druhý jsem pojmenoval „kulisa“. Přírodu používáme jako prostředí, ve kterém hrajeme hry, pořádáme zážitkové kurzy a různé další aktivity. Od předchozího se liší především tím, že pro nás není výzvou překonání přírody ani samotný pobyt v ní. Přírodní prostředí je pro nás pouze dějištěm našich vlastních aktivit a příběhů. Můžeme využít skály jako jeviště pro scénku hry na stmelování týmové spolupráce, můžeme nechat děti přelézt přes potok po provaze a podobně. Tento model využíváme často právě tehdy, když jezdíme s dětmi z oddílu na výpravy a podobně. Nejrůznější lesní kurzy jsou nádherným příkladem tohoto způsobu využívání přírody v roveringu.

Konečně třetí jsem označil jako „hledání krásy“, nebo jiným slovem, estetika. Tento model často může běžet pouze na pozadí předchozích dvou: můžeme oceňovat „krásu“ přírody při hraní her, při přespávání na sněhu na vrcholcích hor budeme obdivovat nádherná panoramata. Přesto mi tento druh motivace přijde odlišný od předchozích dvou. Málokdo si ho totiž uvědomuje a jezdí cíleně „do přírody“ pouze za estetickými zážitky. Nejčastěji se s tímhle druhem prožívání setkáme asi u fotografů nebo malířů, případně u lidí, kteří jsou nadáni básnickým duchem (tady si vždycky vzpomenu na Máchu a Setona, ačkoli ani jeden z nich skaut nebyl). Jde o to přírodu nasát, nechat ji na nás působit – a tím třeba relaxovat, odpočinout si od lidí a od civilizace.

Vzhledem k tomu, že se podle všeho minimálně půlka roverského programu odehrává v přírodě, přijde mi důležité vědět o tom, jakou roli vlastně fenomén přírody v roveringu hraje, jakou formou je přítomný a jak s ním pracovat tak, abychom nedělali věci nevědomky, ale dokázali se nad nimi hlouběji zamýšlet (koneckonců i o tom by podle mě měl rovering být: nedělat věci jako automat, ale jako člověk zamýšlející se nad motivy a důsledky svého vlastního chování). V dalších třech dílech tohoto „miniseriálu“ bych vždy rád rozebral jeden z výše nastíněných způsobů „prožívání“ přírody v roverském věku a  potenciálně i v roverském programu.

Autor

Modrák

Student hospodářské politiky a environmentálních studií. Vede 301. Soví oddíl na Praze 10. Předtím, než začal vést oddíl, věnoval se čtyři roky roverskému kmeni.

Komentáře

  • Pavouk (Štěpán Cibulka)

    Technická: Seton skaut byl – nějaký čas působil jako náčelník amerických skautů. Jinak celkem dobrý :-)

Další čtení:

  • Star mountain trip – nečekaná párty v ÍránuStar mountain trip – nečekaná párty v Íránu Jsou čtyři hodiny ráno. Náš autobus právě dorazil do městečka Dorud. Jeden z cestujících běhá už 10 minut zběsile po náměstíčku, drží autobus, aby nepokračoval po své cestě dál do Hammadánu. Chce n...
  • Výšlap na Ivančenu aneb sama mezi skautyVýšlap na Ivančenu aneb sama mezi skauty Můj přítel mi na naší první schůzce sdělil, že je skaut. Zděsila jsem se. Žádného skauta jsem do té doby neznala, jako ne-skaut jsem pouze věděla, že si dávají přezdívky, že vážou nějaké uzly a že ...
  • Jak na táborový jídelníček?Jak na táborový jídelníček? Blíží se prázdniny a tedy i čas táborů. Střediska a oddíly pilně vymýšlejí táborové hry, zařizují různá povolení a řeší mnoho jiných organizačních věcí. Nedílnou součástí těchto příprav jsou i úkol...