logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Jak jsme to s „Jackem“ rozjeli

Tvůrci nového žánru, spisovatelé pro děti i dospělé, dva kamarádi. Snad každé druhé středisko mělo někdy celoroční hru na téma Hobit nebo Letopisy Narnie. Já to vím naprosto přesně, my měly Narnii pět let zpátky se světluškami.

Mým odvěkým snem byla možnost si s Tolkienem či Lewisem promluvit. Jsou to totiž tvůrci oněch velkých příběhů, těch důležitých, u kterých nechcete znát konec, protože, slovy Samvěda Křepelky, pak už byste nemohli být šťastní. Nakonec ale i tma musí skončit a slunce svítí o to jasněji.

Krásné podzimní ráno, úterý 6. listopadu. Slunce prosvěcuje barevné listí poletující v lehkém vánku. Pomalu obcházím St. Cross college a snad již po tisící se obdivuji té budově s majestátními gotickými okny. Minu několik obchůdků a už z dálky vidím klinkající se vývěsní štít hospody u Orla a dítěte. Úzký vchod šeře osvětlený vede do větší místnosti a já skrz ni zamířím až úplně dozadu. Dnes jsme se rozhodli sejít se „U Ptáka“, i když nás Warnie přesvědčoval, abychom zašli naproti k Ovci a vlajce, kde do konce listopadu točí india pale. Nicméně u Ptáka máme vyhrazený soukromý salónek „Králičí pokojík“, a tak pro dnešek zakotvíme tam. Rabbit for hobbit, to se myslím hodí.

„Nazdar inkousťata!“

„Ahoj Tollersi, tak co pro nás máš dneska? Který příběh přepisuješ tentokrát?“ Ach ten Jack, on se nikdy nepřestane posmívat mému puntičkářství.

„Pracuji teď na pasáži o Fangornu. Představte si ten les, který byl kdysi součástí obrovského pralesa, jenž se táhl napříč celého Eriadoru. Teď zbyl už jen malý pozůstatek. A je naplněn smutkem po velkoleposti minulých věků, který jej zakořeňuje stále hlouběji a hlouběji, usínající les, kde se budí jen zlo a entové pomalu vzdávají svůj pastýřský úkol. Ale čeká ho snad poslední vzedmutí, dva malé kamínky, jež spustí lavinu, dva hobiti… Přemýšlím nad tím entem, kterého mají potkat, nad Stromovousem.“

„Brh bur… Ten by to měl asi všechno pamatovat a chovat v sobě ten smutek ale i naději. Brhum berum… Máš už nějakou představu o tom entovi? O tom jak mluví, směje se a klátí ve větru?

„Chachá, nu přiznám se, že jsem do teď tápal, ale už je mi to jasné. Jak jsem to jen mohl nevidět? Jsi to celý ty Jacku, i se svým burhum burarum, s tím tvým podivným mumláním! Chachá! Výborně!“

„To jsem tedy rád, že ti nejsem jen pro smích. Toliko vděku za Elwina Ransoma. Má hlavní postava, filolog s nadáním pro jazyky. Uznej, kdo v tom nemůže vidět tebe, Ronalde? A ty se mi odvděčíš mumlajícím entem, děkuji mnohokrát.“

„Prosím tě, Jacku, vždyť je to legrace. A o entech nepochybuj, jsou to jedni z mých nejoblíbenějších stvoření a pamatují elfy prvního věku.“

„Už abys tu trilogii dopsal Tollersi, nemohu se dočkat, až to konečně bude kompletní a já budu moci říkat: Pamatujete si toho Stromovouse? Tak to jsem prý celý já, burarum cháchá, nu posuďte sami…“

„Není to dost dobré, nejsem si jist, že to vůbec někdy dokončím.“

„Neblázni Ronalde, zaručeně to bude mít úspěch, však uvidíš!“

„Uvidíme, uvidíme. A co ta tvá kniha, Jacku, jak to jde?“

„Myslím, že Narnie je na jednu knihu příliš velká, asi napíši celé letopisy. O tom, jak byla stvořena, o vládě Aslana, o příchodu lidí, o pádu a Poslední bitvě. Bude to velkolepé, Ronalde, velkolepé.“

„Mně se zdá, že příliš zabíháš do alegorie, nemyslíš, že je to až moc přímočaré?“

„Některé pasáže možná ano, otisk Bible je v tom nevyvratitelný, ale to je vlastně hlavně tvá zásluha, to ty jsi mě navrátil do náruče církve.“

„Vím Jacku a jsem tomu moc rád. Už se těším, až ta naše dílka dokončíme a rozjedeme tak úplně nový druh literatury.

„Tak na to bych si připil!“

„Cheers!“

Vysvětlivky:

Inkousťata, Inklings: vázáni k inkoustu. Jedná se o neformální literární skupinu, která se pravidelně v pondělí či úterý scházela od raných 30. let do roku 1949 v různých putykách v Oxfordu, nejčastěji u Orla a dítěte. Nejznámějšími členy byl J.R.R. Tolkien a C.S. Lewis. Členové si zde předčítali svá díla, diskutovali o nich a navzájem se podporovali.

Tollers: Tolkienova přezdívka

Jack: Přezdívka Lewise, kterou si sám dal ve čtyřech letech, když zemřel jeho oblíbený pes sousedů – Jackie.

Zdroje:

  • DURIEZ, Colin. Tolkien and C.S. Lewis: the gift of friendship. Mahwah, N.J.: HiddenSpring, 2003, xii, 244 p. ISBN 15-876-8026-2.
  • TOLKIEN, By J.R.R. The two towers: being the second part of The lord of the rings. Boston, New York: Mariner Books, 1997. ISBN 05-479-2820-3.

Autor

Frů-Frú

21 let. Studuje na UK biologii a vede skautky a rovery u 88. střediska Radost. Ve volném čase ráda putuje a posedává po kavárnách.

Latest posts by Frů-Frú (see all)

Komentáře

Další čtení:

  • Filmový festival Jeden světFilmový festival Jeden svět Junák má krom mnohých jiných cílů také vychovávat k určitým hodnotám, a to třeba i skrze organizace, které jsou pravděpodobně v dané oblasti více kované. Člověk v tísni je organizací zaměřující se...
  • Všechny strany SílyVšechny strany Síly Když v rámci tématu „Magie“ padl návrh napsat článek o Síle, nejdříve jsem protestoval. Síla, tedy ta mystická, síla ze světa Star Wars... to přece není žádná magie. Ačkoliv je z hlediska budování ...
  • Guerrilla gardening – zahradník partyzánemGuerrilla gardening – zahradník partyzánem Jaro je v plném proudu, a tak jsme se rozhodli zkusit s našimi rovery tradiční jarní aktivitu – sázení. Pojali jsme ji ale poněkud netradičním způsobem. Guerrilla gardening (GG) neboli Partyzánské ...