logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Placené činovnictví – mezi utopií a ústupkem z ideálů?

Rovering, činovnictví a kapitalismus. Jde to dohromady?

Nedávno jsem si kladl otázku, co je tou neviditelnou silou, která způsobuje odliv činovnických kapacit v roverském věku z vedení oddílů. Nebaví je to, co dělají? Začal jsem pátrat po příčinách: je na vině syndrom vyhoření, nedostatečná motivace, nebo něco jiného?

Ptal jsem se všech kolem sebe, co si o tom myslí. Někdy přímo, jindy nenápadně: u kávy, u piva, u ohně. Skoro vždy zazněla dvě tvrzení: 1) je na to málo času 2) jsou na světě důležitější věci. Na druhé straně ale velmi silně zaznívalo přesvědčení o užitečnosti a zábavnosti skautingu.

Začal jsem si uvědomovat, pod jakým tlakem se mnoho z nás, mladých skautských činovníků, může ocitat. Skauting po nás chce soustavnou kvalitní práci zdarma, ale nabízí za to řadu především společenských benefitů. Mimoskautské prostředí na nás žádá, abychom se finančně osamostatnili, nasbírali zkušenosti a kontakty užitečné pro budoucí zaměstnání. Chce také, abychom nezapomínali na své blízké, kteří ne vždy mají to štěstí náležet do skautské rodiny. Cítíte ten rozpor?

Vzniká tak malý střet zájmů: čemu dát přednost? Co je významnější?

Můžou skautské zkušenosti, skvělé kontakty a dobrý pocit z budování občanské společnosti vyvážit ztrátu příležitostí v „reálném světě“? Pro řadu lidí může tato situace vést k tomu, že dají zcela v souladu se svou životní zodpovědností, vypěstovanou třeba právě skautingem, přednost budování vlastního „ekonomického kapitálu“ (zajištění si dostatečné kvalifikace pro budoucí život) nebo čistě výdělečné činnosti (aby zbytečně nevytěžovali rodiče) před skautingem. Znám ale několik těch, kteří kvůli skautingu rezignovali třeba i na dosažení vysokoškolského vzdělání, ačkoli na ně jinak určitě měli. Je toto dobře?

Myslím, že tento stav vyplývá z dobrovolnického nastavení skautské práce a z její přitažlivosti zároveň. Zejména oddílové činovnictví je dlouhodobou, soustavnou a mnohdy vyčerpávající činností. Vyžaduje nasazení časově srovnatelné s až třetinovým úvazkem. Neobejde se také bez určitého stupně kvalifikace.

Dorůstající generace činovníků nejspíš dobře ví, že aktivní zapojení v oddíle stojí mnoho času a v nepřímém důsledku i emočního vypětí. Cítí, že převzetí odpovědnosti za dobrovolnickou práci blokuje jiné možnosti osobního rozvoje (škola, praxe…). V určité životní fázi jednoduše zážitky, zkušenosti a společenská angažovanost nemusí být samy o sobě dostatečnou motivací pro práci v oddíle, na kurzu, středisku nebo kdekoli jinde ve skautském prostředí, ačkoli by jinak dokázala tato práce člověka velmi bavit.

Nemohu se tak zbavit dojmu, že jádro celého problému leží právě v dobrovolnickém nastavení činovnické práce. Sníme o ideálním světě, kde lidé dělají věci bez ohledu na profit. Zapomínáme ale, že fungujeme v prostředí, které na systému spravedlivé, předem domluvené mzdy za odvedenou práci stojí. Tím, že se z tohoto systému vydělujeme, se logicky ocitáme na jeho okraji a naše možnosti, jak ovlivnit jeho fungování, se tím velmi snižují.

Pozor – tady narážím na hlubší problém, než se možná zdá. Je cílem skautingu dělat „trochu lepší svět“? Ano, že. Ale kudy na to. Jak měnit společnost a získávat stoupence? Nejsem PR odborník, ale člověk jím nemusí být na to, aby si uvědomil, že úspěšně to jde jedině zevnitř – je potřeba být součástí této společnosti. Může být organizace, která se sama z fungujícího ekonomického systému vyděluje, brána vážně? Nenastal čas přestat žít v iluzi, že za aktuálních ekonomických a společenských okolností lze dělat „skauting pro život“ pouze z nevyčerpatelného altruismu?

Nepopírám přitom nijak myšlenku dobrovolnictví. Souhlasím i s tím, že dělat věci bez vidiny odměny je úžasné a správné. Jenom nevím, jestli si to všichni s ohledem na svou životní situaci můžeme dovolit, i kdybychom třeba tisíckrát chtěli. Myslím, že to lze dělat zaprvé jen do určité „nadšenecké“ či „amatérské“ míry (pro mě je touto mírou například odpovědnost získaná na základě činovnické kvalifikace, tedy zpravidla čekatelské zkoušky), a zadruhé, že nemůžeme jít proti proudu za každou cenu. I když jsme třeba přesvědčení, že to je správně (a to já jsem). To se potom ze skautingu stává hnutí hraničící s anarchismem – a zamysleme se v tom případě nad společenskou přitažlivostí takového hnutí… Svádí to k pojetí skautingu jako amatérského až undergroundového hnutí. Takoví že mají udávat tempo společnosti a jít ostatním vzorem? A pokud přeci ano, jaká je cena za tuto oběť?

Nedávno jsem absolvoval sérii minirozhovorů s několika skautskými přáteli na téma „měli by být činovníci za svou práci v Junáku placeni?“ a nestačil jsem se divit, kolik z nich se mnou dychtivě souhlasilo, že ano (přesně to bylo oněch pověstných 9 z 10). Během stejné doby se mi také podařilo (už zcela mimochodem) objevit, že si asi 80% rodičů našich vlčat myslí, že jsme za svou práci pro oddíl placeni.

Teď už vím, že onou silou, která způsobuje odliv činovnických kapacit, by docela dobře mohla být neviditelná ruka trhu. A kladu si novou, závažnější otázku: jak by na takovou situaci měl český skaut zareagovat? Není něco špatně? Zaslouží si čeští skautští činovníci za svou práci přiměřenou, byť třeba jen malou mzdu? Nebo je podle vás český skauting unikátním ostrůvkem dobrovolnictví v moři honby za vlastním profitem?

Autor

Modrák

Student hospodářské politiky a environmentálních studií. Vede 301. Soví oddíl na Praze 10. Předtím, než začal vést oddíl, věnoval se čtyři roky roverskému kmeni.

Komentáře

  • Martin Hejhal

    Hezky napsaný článek nutící k přemýšlení. 
    Za sebe si myslím, že by to mělo zůstat tak, jako je to teď, tzn. že všichni vedoucí a vůdci pracují na čistě dobrovolnické bázi a nejenže nepobírají odměnu, ale na svůj koníček/službu veřejnosti doplácejí. Zdravé je, aby oddíly vedli vysokoškoláci, kteří je po dokončení VŠ a nástupu do práce předají dál (chápu, že situace mimo vetší města je odlišná). Bývalí vůdci se pak mohou zapojovat do pomoci středisku v podpůrných funkcích typu zásobovač, občasné výpomoc na akci, stavba tábora, atd., případně připravovat vzdělávací akce, nebo se zapojit do činností nějakého odboru v rámci Junáka. Stejně je podle mě průměrná životnost vůdce mezi 2-3 lety, nemyslím, že typický vůdce je kariérní pozice na řadu let. A upřímně by ani být neměla. Kdybych měl dostávat peníze za vedení oddílu (vedl jsem cca 1992-1999), tak by mě to hodně demotivovalo a asi bych toho nechal velmi brzy. Pevně doufám, že se tenhle nápad neujme.

  • Honza Šimbera – Prófa

    Přidávám se, dobré zamyšlení.
    Můj osobní názor je takový, že peníze by mohly leccos vylepšit, ale muselo by jich být tolik, že by zcela zlikvidovaly právě ono dobrovolnictví a pocit, že to dělám kvůli něčemu vyššímu než pár korunám na chleba.
    Co mi ale nepřijde tak špatné, je odstranění “doplácení” činovníků na akce – tedy aby sice za svou činnost nic nedostávali, ale taky na ní finančně nekrváceli (výsledkem by tedy byli vedoucí “za byt a stravu”). Zvláště sociálně slabším vedoucím by to mohlo do značné míry uvolnit ruce.

  • Modrák

    Pánové, díky za reakce! Jsem rád, že téma vzbudilo zájem.
    Snažil jsem se, aby do článku příliš neprobleskoval můj osobní názor, ale přijde mi fér, abych ho řekl: myslím si, že by činovníci neměli “doplácet” na své skautské působení (v pravém slova smyslu), ale jinak jsem pevně přesvědčený o tom, že dobrovolnost je jedním z největších benefitů, které skauting může nabídnout.
    Kdyby pro nic jiného tak proto, že si aspoň uvědomíme, že v životě nerozhodují jenom prachy ;)

  • cinovnice

    Krásně napsané, musím říct, že rozpory zažívám celý život co jsem v Junáku. Když rodina nemá pochopení a člověk k tomu musí opravdu makat, aby zvládal vzdělání, tak jak potřebuje, jsou to potom velké boje. Já jsem doma absolvovala, až do doby než jsem odstěhovala hádky před každou víkendovkou, protože doma bylo vždy co dělat. A pak je to náročné 8-)

  • Tomáš

    Už ve skautu pár let nejsem – bohužel kariéra, škola.. a to všechno převálcovalo vyhlídky na to být dobrým vůdcem… je mi to líto… ale prostě to nejde dohromady… O peníze nouzi už opravdu nemám..

    Jsem toho názoru po vzoru rakouských nebo nizozemských skautů, že vedoucí dostávají finanční náhrady za ušlý zisk. Buď budu trávit víkend s dětmi a převezmu zodpovědnost… nebo budu na brigádě a o víkendu prodávat boty… Oni na plat nemají nárok… ale za něco si novou krosnu koupit musí, za něco musí kupovat jídlo při studiu vejšky atd.. Obdobné je to u darování krve nebo plazmy – nedostanete finanční odměnu, ale finanční náhradu. Celý den nemůžete řídit, může vám být nevolno, cesta do laboratoře, potřebujete výživnější jídlo atd..

    Dnes dáte za hlídání dítěte 200/h… v dětském koutku v OC klidně 300/h… za keramiku 2 hodiny týdně měsíčně 500,-… proč by neměl být příspěvek paušální za skautování? O to dítě se staráte…, takže kromě toho že by náklady na výpravu měli pokrýt děti.. tak i vás a všechny vaše náklady s tím spojené… a také by vám to mělo měsíčně dát určitý budget, aby jste byly schopni fungovat a kvůli skautingu nestrádat.

    Jste lidé, občas si chcete koupit nové triko, bundu, spacák.. jít na pivo, ale buď budete s dětmi, nebo v práci.. pak totiž podle níže napsaného komentáře to nedotujete vy ze svého ale vaši rodiče! A to je vesměs to samé co jsem sepsal v předchozím odstavci.

    Nehněvejte se na mě. Moje názory jsou pokřivené, ač nejsem extrémista tak jsem ryzí pravicový podnikatel, každý zaslouží jen to co si sám vydře! A za službu, kterou skauting bezesporu je, je nutné platit.

    Placený skauting by jen získal – odliv členů bych nečekal, respektive jen těch kteří trvají na principu, ale zvedla by se celkově prestiž, cokoliv placeného totiž má hodnotu, když je to zadarmo tak je to jen pozlátko. Dnes také doba nepřeje ničemu, co nezapadá do kontextu doby. Cokoliv zadarmo je podezřelé, kdokoliv kdo dělá s dětmi a nechce peníze je potencionální pedofil…

    Už to nebudu natahovat.. ale činovnictví je sice služba, ale né otroctví.. věřím tomu že kdyby měl každý činovník za celý oddíl 2-3 000 měsíčně, že bychom měli 2x více vůdců a 2x větší kapacity a 2x více času sami na sebe.. to znamená 2x menší ztráta lidí kvůli syndromu vyhoření a podobně..

    Díky Tomáš

    (Desatero pravidelně porušuji)
    takže bývalý skaut

    • Tomáš

      Jazykem českým se opravdu neživím.. jak to tak čtu tak je to tragédie :D

  • Opicakuz

    Myslím, že zde je na místě stát, který by měl vedoucí podporovat, se zájmem udržet výchovně-vzdělávací aktivity. To se netýká jen odměn, ale např. poskytnutí prostor pro klubovnu, atp. I kvůli tomu mohou oddíly končit.

  • Ivo Plecháč

    Myslím, že skauting není v neziskovém sektoru unikátní svým dobrovolnictvím. Celý neziskový sektor – zájmové a sportovní organizace – je na dobrovolnictví založen. Většina vedoucích, trenérů, dobrovolníků v sociální oblasti svůj volný čas věnuje protože to má v sobě. Ti co toto poslání nemají v postpubertálním věku odcházejí.
    Odměna za čas by určitě většina z nich potěšila, otázkou ale zůstává, zda by tato motivace nepřivedla mezi děti ty, co tam nemají co dělat.
    Zajímavě to vyřešili myslím ve Svitavách, kde celoročně aktivním dobrovolníkům vyplácí (nebo před lety vypláceli, když jsem mluvil s tamním senátorem) měsíčně kompenzaci asi 2,5 tis. Kč, prý aby manželky či manželé doma nebrblali.

    • Martin Černý

      To je zajímavé řešení. A řekl bych, že docela životaschopný koncept…

  • Flíček

    Jsem ráda, že se pod článkem vytvořila diskuse. Jsem vedoucí skautek a je to u nás věčné téma. Registraci platí vedoucí ve výši odvodu, výpravy si platíme sami a na tábor platíme půlku toho co děti. Neustále se o tom dohadujeme a já si myslím, že ta dobrovolnost je v tom velmi zásadní. Dostávat od Junáka (střediska) peníze bych nechtěla, na druhou stranu by měla být podpora kurzů, i jiných než vůdcáky a čekatelky, které se nám zaplatí a my z toho taky máme něco pro sebe. Beru to tak, že sice mě práce s dětmi “okrádá” o čas, který bych mohla zpeněžit, na druhou stranu mám kvalifikace, hrazené střediskem, které mi také něco přináší. Myslím, že jsme extrémní v tom, že si platíme i výpravy a tábor. V pořádku by mi přišlo, kdybych nic nedostala, ale ty náklady za akci si prostě odpracovala tím, že tam jsem s těmi dětmi.
    Flíček z Prahy

Další čtení:

  • Čelem k vlastní historiiČelem k vlastní historii Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti. Historia vero testis temporum, lux veritatis, vita memoriae, magistra vitae, nuntia vetustatis. Nedávno...
  • Proč nemáme ve středisku Nový program?Proč nemáme ve středisku Nový program? Junák se v minulých letech rozhodl pro oddíly zpracovat novou stezku. Mělo jít jak o revizi starých bodů, tak o přidávání nových, hlavně ale o zcela nový styl práce se samotnou stezkou. Existuje mn...
  • Pod maskou a kápíPod maskou a kápí Představte si, že vstanete, uvaříte si kávu a při jejím pití už začnete míchat silikonovou barvu. Když dosnídáte, obléknete se, veškerou odhalenou kůži zabarvíte silikonovou barvou, nasadíte své le...