logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Adopce na dálku – oblíbená a neefektivní

Není vám jedno, co se děje v zemích třetího světa? Máte rádi děti? A charitu? A co když to všechno dáte dohromady?

Asi nejčastější způsob, jakým se obyvatelé vyspělých států snaží pomáhat v rozvojových zemích, je adopce na dálku. Každá pomoc je jistě lepší než žádná. Možná právě proto je adopce na dálku často vnímána jen pozitivně a ne kriticky. I tato mince má ale dvě strany.

V České republice adopci na dálku umožňuje deset organizací, které pomáhají dětem ve více než dvaceti zemích světa, převážně v Africe. Adoptivní „rodič“ si vybere dítě (pohlaví, rasu, region, věk), které chce podporovat. Dostane jeho fotografii i údaje o předchozím životě a poté platí pravidelný příspěvek, který se pohybuje od pěti do čtrnácti tisíc korun ročně. Kromě administrativních poplatků jsou peníze využity na vzdělání dítěte nebo na komunitární projekty, ze kterých dítě profituje.

Adopce na dálku je již dlouhou dobu nejstabilnějším příjmem humanitárních organizací. Pocit osobního přístupu k dětem je pro dárce nejatraktivnější možností, proč přispívat.

Výměnou za finanční pomoc sponzor průběžně dostává informace o „svém“ dítěti. Může si s ním pravidelně dopisovat a někdy také zasílat věcné dary. Pokud má zájem, může adoptované dítě na vlastní náklady navštívit. To vše zní skvěle. Kde je tedy onen zakopaný pes?

„Child sponsorship – it is a sure-fire way to attract money. But it is not such a good way to spend it.“ – Peter Stalker, britský spisovatel, pracovník humanitárních organizací při OSN

Kritika adopce na dálku se zakládá na několika argumentech. Hlavním z nich je, že tento druh charity neřeší příčiny problému, ale zabývá se pouze jeho příznaky. To znamená, že životní úroveň jednoho dítěte se uměle zlepší, ale ostatní zůstanou ve stejné situaci. Do budoucna se tedy z globálního hlediska změní jen velmi málo.

Řekněme například, že příčinami špatné životní úrovně dětí v Ugandě je nevalný přístup ke vzdělání a nedostatečná zdravotní péče. Tento stav se nezmění tím, že jsou jednomu dítěti přiřčeny nadstandardní možnosti. Naopak řešením, které má za cíl odstranit příčinu problému, by mohlo být třeba plošné očkování.

Dalším argumentem proti je efekt adopce na dálku na tamní společnost. Nikdy zde nebude dostatek dárců pro všechny chudé děti. Je tedy velmi pravděpodobné, že sponzorované dítě bude buď terčem závisti ostatních dětí, nebo se bude cítit špatně, protože jeho pět sourozenců si školu nemůže dovolit.

Adopce na dálku je také velmi osobním způsobem pomoci, což ji ostatně činí tak atraktivní pro dárce. Problém ale nastává při komunikaci sponzorů a dětí. Peter Stalker, britský humanitární pracovník, uvádí příběh malého chlapce. Ten dostával v dopisech od svých adoptivních „rodičů“ zprávy o jejich šťastném životě, například jak byla celá rodina lyžovat v Rakousku. Dopisování s chlapcem bylo jistě naučné pro celou evropskou rodinu, jaké pocity z ní mělo africké dítě, to si můžeme jen představovat.

Většina sponzorů se samozřejmě snaží takové necitlivosti ve svých zprávách vyvarovat. Často se to však nedaří, už proto, že obsah dopisu může mnohdy vyznít jinak, než jak byl zamýšlen. Jisté ale je, že osobní kontakt v dětech vyvolává vědomí závislosti na cizí pomoci. Tento problém se snaží řešit Arcidiecézní charita, která poskytuje adopci na dálku bez vzájemného kontaktu.

S korespondencí mezi oběma stranami adopce na dálku souvisí i další body kritiky. Dopisování se sponzorovanými dětmi je velmi nákladné. Humanitární organizace musejí zprostředkovat překlad i doručení pošty. Dále pořizují zprávy o pokroku dítěte a také jeho fotografie. Zdroje vynaložené na toto úsilí by jistě našly své místo i jinde. Dalo by se tedy říci, že čím více při pomoci profituje dárce, tím méně užitku zbude pro adoptovaného.

Pokud tedy shrneme předchozí, adopci na dálku je vytýkána především neefektivnost. Na jedné straně jde o neefektivnost ekonomickou, kdy vynaložené prostředky slouží z velké části i pro administrativu a styk obou stran. Z druhé strany se pak jedná o neefektivnost způsobu podpory, která směřuje jen na jednotlivce a ne na příčinu jeho problémů.

Proto například UNICEF (Dětský fond Organizace spojených národů) odmítá poskytovat adopci na dálku. Místo ní nabízí jiný program pro pravidelné dárce. Se stejným příspěvkem jako u adopce na dálku je možné za rok naočkovat až dvacet pět dětí proti šesti smrtelným dětským chorobám.

Další problematikou, na kterou se UNICEF soustředí, je vzdělávání. Zde usiluje předně o zrušení školních uniforem, které představují velkou finanční zátěž pro chudé rodiny. Dále se snaží vyjednávat s vládami zemí bezplatnou školní docházku. Například v Ugandě došlo díky zrušení školného k zdvojnásobení počtu dětí ve školách během jediného roku.

Přestože i u charitativní podpory platí ono známé „dvakrát měř, jednou řež“, nejdůležitější stále zůstává solidarita a ochota pomáhat. Podstatné je na problémy zemí třetího světa nezapomínat.

Pokud vás téma zaujalo, můžete pokračovat ve čtení například zde:

Autor

Laura

20 let, studentka Právnické fakulty UK, vedoucí skautek v pražském oddíle, zajímá se o umění, literaturu, historii, cizí jazyky a opice.

Latest posts by Laura (see all)

Komentáře

  • Ančí

    No čekala jsem, že po tak jednoznačném nadpise přijdou pádné argumenty. Na to, že je článek pouze zaměřený na kritiku mě vadí, že na každý kritický odstavec naleznu značně jednoduše protiargument. Takové odsouzení adopce na dálku mi přijde tedy liché…

    • Nikola Balaš

      Tak sem s protiargumenty, ať máme co rozebírat :). Mě by to docela zajímalo.

    • Drone

      Pokud Ti argumenty ze článku nepřijdou pádné, pak by mě zajímalo, co považuješ za pádný argument (každý rozumný argument se dá nějak zpochybnit). Chtěla bys zde radši nezpochybnitelné, a tudíž nerozumné, argumenty?
      A souhlasím s Nikolou – jaké máš protiargumenty?

Další čtení:

  • Skautské weby napříč internetemSkautské weby napříč internetem Web je komunikační prostředek, který nabízí oddílům, střediskům či kurzům unikátní možnost dát o sobě vědět a zároveň komunikovat se svými vlastními členy/účastníky, to všechno za naprosto zanedbat...
  • Opustíme WAGGGS?Opustíme WAGGGS? Litomyšl je místo, kde se dějí velké věci. Poprvé se do historie zapsala už zfalšováním vlastní zakládací listiny. Ptáte se, co přijde dál? Již v březnu se v Litomyšli uskuteční XIV. Valný sněm Jun...
  • Junák nebo junáci?Junák nebo junáci? Před nedávnem jsem napsal názorový článek na dopis, který organizace Junák poslala na Ukrajinu. V souvislosti s tímto tématem se objevila i diskuze, která s článkem sice mnohdy vůbec nesouvisela, a...