logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Dobrovolně dobrovolníkem

Poslední dobou se mi stává, že si povídám s kamarády skauty a tematicky sklouzneme k tomu, co všechno ve skautu podnikáme. Zajímavá podobnost, která se možná až příliš často objevuje v našich rozhovorech, se týká demotivace a vnímání práce v oddíle jako nutné povinnosti, ze které prostě není úniku. Vždy mě to donutí zamyslet se nad tím, v čem je ta chyba. Proč spousta činovníků dělá „dobrovolně“ něco, co je nebaví?

Jeden můj důležitý poznatek z vůdcovek byl, že „dobrovolník je od slova dobrovolně a dobrovolně můžu dělat jen něco, co dělám rád“. Jakmile něco nerad dělám, není to přece dobrovolné. Když jsem se s tou myšlenkou setkala poprvé, říkala jsem si, že to je přece jasné. Nicméně později jsem o ní začala více uvažovat a došlo mi, že to není až tak jasné. Že často děláme věci, které nechceme, ačkoli bychom je dělat nemuseli. Protože jako dobrovolníci přeci máme možnost volby, jestli je dělat chceme.

No jistě, to se jí to povídá, jenže když ten oddíl nepovedu já, tak to nikdo jiný dělat nebude a oddíl zanikne.“ Kolikrát už jsem podobný argument slyšela! Což mě přivádí k další důležité myšlence, kterou jsem si z Gemini odvážela a která je s tou předchozí velmi silně spojena – dárky se nevracejí. Co přesně to znamená? Třeba to, že je dospívající člověk často „motivován“ k převzetí oddílu tím, že „musí vrátit to, co dostal“ a za to, že si užíval své dětství v oddíle, teď musí „zaplatit“. Není mým záměrem rozporovat pokračování jedince do vůdcovské role, ale chci poukázat na důležitou roli jeho motivace. Pokud oddíl začne vést jen kvůli tomu, že musí vrátit dárek, který mu byl dán, pak je to špatně, protože k vedení by měl mít zcela jiné motivace, než je pocit dluhu.

Stejně tak nesouhlasím s argumentem „když ne ty, tak nikdo“, který je tak často využíván jako přesvědčovací metoda, aby došlo k předání funkce. Ano, pravděpodobně toho dotyčného ubožáka tímto donutíte, aby se funkce ujal, ale jaký to může mít výsledek? Bude dělat něco, co ho nebude bavit, což se začne velmi brzy podepisovat na výkonu, který bude podávat, a nakonec odejde úplně vyhořelý. Osobně si myslím, a možná se mnou nebudete souhlasit, že je lepší, aby to v takovém případě nevzal nikdo. Argument „to se ten oddíl rozpadne“ není dostačující – tak se oddíl rozpadne, no a? Špatně fungující je často horší než žádný.

Proč tedy taková spousta lidí v Junáku dělá něco, co je nebaví? Těžká otázka. Když jsem se jednou v podobné situaci ocitla, snažila jsem se na onu otázku najít odpověď. Jediné, co se mi podařilo vymyslet, se týkalo vnímání dobrovolnictví. Přijde mi, že málokterý skaut vnímá své působení v Junáku jako dobrovolnou činnost v pravém smyslu slova. Jede-li někdo do zahraničí sázet stromky nebo učit postižené děti bez nároku na plat, automaticky všem na mysli vytane „ha, dobrovolník“. Když ale sami přemýšlíme o práci v Junáku, není to první asociace, která nás napadne. Pravděpodobně proto, že se v tom prostředí pohybujeme tak dlouho a už o něm nepřemýšlíme měřítky vnějšího světa. Vnímáme jako dobrovolnictví všechno možné okolo, ale vedení oddílu je prostě činnost, která „se dělala vždycky“.

Neříkám, že na to zapomínáme úplně. Například Modrákův článek o placeném činovnictví (RG., Názory. pozn. red) rozvířil nemalou diskuzi a mnoho skautů v mém okolí mělo potřebu se ostře vymezovat vůči tomu, aby činovníci dostávali zaplaceno. Tím odhalujeme jednu zajímavou skutečnost – lidé dobrovolnictví vnímají jako opravdu důležitou součást života. Mnoho z nich si nedokáže představit, že by dělali stejný objem činností, kdyby za ně dostávali zaplaceno. A mimo jiné to též ukazuje na fakt, že přece jen vnímáme naši činnost v

Junáku jako dobrovolnou. Myslím si ale, že na to máme často tendenci zapomínat a pak spoustu věcí děláme neradi a „nedobrovolně“, přestože bychom nemuseli. Vědomí, že něco dělám dobrovolně ve svém volném čase, protože mě to baví a kdykoli toho můžu nechat, je tím nejdůležitějším předpokladem dobrovolnické práce.

Autor

Kl

Baví mě život a jsem jeho usilovnou studentkou. Ve volných chvílích studuji též andragogiku a personalistiku na FF UK a podílím se na spoustě projektů a akcí v Junáku – Gemini, Žirafa Střed, TMEL a tak podobně. Nejradši mám klidné dny, kdy si můžu zalézt s čajem a knížkou někam do koutku a nemusím nic řešit. A miluji podzim – jeho barevnost, vůni a náladovost.

Latest posts by Kl (see all)

Komentáře

  • Martin Chasák

    Velmi zajímavé a dosti pravdivé, pravdou ale také je že motivovaní lidé na dobrovolnickou práci je velmi velmi málo a pro malá střediska by to znamenalo konec, kdyby někteří neměli vnitřní potřebu splatit ta léta dobrodružství a užívání si.

  • Drone

    Zaprvé: Pokud mají střediska problém s činovníky na jakékoliv pozice, pak (ač to říkám nerad) to bývá velmi často problém střediska, potažmo jeho vedení. To přece dozoruje výchovu a práci s dětmi ve středisku, a jestliže si špatně vychová své svěřence nebo pro ně není dostatečně atraktivní, pak by první zamyšlení mělo směřovat právě na tam. Což, chápu, není pro vedení střediska úplně lehký a hlavně příjemný úkol (ruku nahoru kdo rád hledá svoje chyby). Na druhou stranu – ano, správně vychovat a zaujmout děti může být, nebo se alespoň zdát, složitějším. A ne vždy je POUZE chyba střediska
    Zadruhé: není i chuť splatit dluh (za výchovu ve velice dobrém prostředí) motivací? Podle mě docela dobrou (pokud to ten člověk dělá dobře).

    Pro informaci: už pár let středisko vedu, takže vím o čem mluvím.

  • Mišák

    – “tak se oddíl rozpadne, no a?” –

    S tímto rozhodně nemohu souhlasit – článek popisuje tak situaci na velkoměstě, a tudíž je odtržený od reality … Protože pokud se rozpadne oddíl či středisko v Praze, tak se skutečně “nic moc neděje”, děti mohou plynule přejít do jiných oddílů, které sídlí o ulici dál. Zkusme si ale představit situaci na malém městě. Pokud se rozpadne oddíl, tak desítky dětí zůstanou na ulici! (“no a?!”) … co když tam žádný další oddíl není? (nebo se rozpadne oddíl skautů – a ve městě už je jen roj světlušek?). “Motivace” u vedoucího a jeho nástupce tam prostě musí fungovat jinak. V Praze se může vedení oddílu předávat třeba po 2 letech, ale proč velké množství oddílů vede 1 vůdce třeba 10 a více let? … Nemusí to být jen o dobrovolnosti – řada vedoucích vede “dobrovolně” oddíl i přes značné ústupky při studiu nebo v pracovním / rodinném životě…

    • Martina Adamcová

      Ale ano, i u menšího města platí “no a?”. Je lepší, pokud tam oddíl není, než aby to někdo dělal se znechucením a nekvalitně. Jsem ze střediska z malého města a právě se nám takhle rozpadl oddíl skautů. Je to smutný, ale už více jak rok fungoval mizerně a středisku se ulevilo. Když bude zase někdo chtít vést, může si kluky nabrat znovu nebo si počkat na generaci vlčat. Pro skauty se zatím v rámci udržení pořádají nárazové akce. Já jsem pro aby se raději oddíl zrušil než aby si tím někdo kazil život nebo mizerně vedl oddíl.

Další čtení:

  • Proč nemáme ve středisku Nový program?Proč nemáme ve středisku Nový program? Junák se v minulých letech rozhodl pro oddíly zpracovat novou stezku. Mělo jít jak o revizi starých bodů, tak o přidávání nových, hlavně ale o zcela nový styl práce se samotnou stezkou. Existuje mn...
  • Adopce na dálku – oblíbená a neefektivníAdopce na dálku – oblíbená a neefektivní Není vám jedno, co se děje v zemích třetího světa? Máte rádi děti? A charitu? A co když to všechno dáte dohromady? Asi nejčastější způsob, jakým se obyvatelé vyspělých států snaží pomáhat v rozv...
  • Placené činovnictví – mezi utopií a ústupkem z ideálů?Placené činovnictví – mezi utopií a ústupkem z ideálů? Rovering, činovnictví a kapitalismus. Jde to dohromady? Nedávno jsem si kladl otázku, co je tou neviditelnou silou, která způsobuje odliv činovnických kapacit v roverském věku z vedení oddílů. Neb...