logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Kultura masek

11 English Polsky

Stojíme-li před úkolem definovat, co je to maska a jaký je její význam, není náš úkol o nic jednodušší, než kdybychom se pokoušeli definovat pojem kultury. Na první pohled nás ale zarazí skutečnost, že za rozmanitostí forem můžeme nalézt jistou jednotu – jakoby existovala idea masky sdílená všemi lidmi bez rozdílu. A je pro nás jakousi samozřejmostí, že podstatou masky je zobrazovat lidský obličej tak, aby skrývala obličej skutečný. Je v tom určitá ironie – maska skrývá skutečný stav věci.

Maska tak zřídkakdy zpodobňuje člověka. Abychom ale byli přesní – maska člověka zobrazuje, ale toto zobrazení se vyznačuje ještě něčím, co lze označit jako symbolický přídavek. Tento přídavek obdařující masku další rovinou významu se projevuje v estetické formě, případně je ztělesněn v masce syntetizující lidskou a zvířecí podobu, nebo paradoxně ve zjednodušené geometrizaci formy masky. Zjednodušení formy známé například z fascinujících děl evropské avantgardy si s sebou totiž nese silný symbolický podtón, až se zdá, že avantgardní zjednodušení proniká k samotnému archetypálnímu obrazu člověka. Čím je zobrazený člověk lidštější, tím sugestivnější je kontradikce, která vyplývá z domnělé nereálné formy masky. To platí i v případě zoomorfních masek. Jejich nelidský charakter plně vyjadřuje skrytý aspekt mého „jáství“ – hrozivé druhé „já“, které přebývá v člověku. Dvojaký člověk ztělesňující prvotní chaos zjevuje člověku dialektiku jeho vlastní přirozenosti. Setkávání se s Tím Druhým ve mně samotném se zdá být dramaturgickou osou všech iniciačních rituálů, tedy rituálů, v nichž masky hrají ústřední roli.

Aby maska mohla vůbec proniknout k archetypální podstatě člověka, musí zobrazovat nadpřirozenou bytost, která je jak člověkem tak jeho protikladem (v případě masky proto není možné vést jasnou linii oddělující antropomorfismus od teomorfismu). Tato dvojakost, která z masky činí symbol konverze, je zároveň příčinou neuchopitelné ambivalentnosti masky. Maska je prostředníkem mezi světem člověka a prapůvodním nelidským řádem světa duchů (který ve své extrémní formě představuje svět prapůvodního chaosu) a jako taková se maska stává nástrojem proměny svého nositele. Není to člověk, mytické zvíře či dokonce nějaké božstvo, které maska zpodobňuje v průběhu iniciačního rituálu. Maska je oním prostředníkem. Maska vyjadřuje všechno, ale nevyjadřuje nic. Maska se stává čirou formou bytí. Nositel masky – zpravidla tanečník – upadá do transu, který se může proměnit až v posedlost. Dotek liminarity[1] představující kvintesenci náboženské zkušenosti, a ke kterému opakovaně dochází během kultovních svátků, vytváří specifickou kulturu rituální posedlosti, jejímž vyvrcholením jsou zvyklosti spojené s obětními rituály.

Je to tak jen v tomto případě, kdy se na scéně objevuje znesvěcení. Rituální dramata kosmických krizí a jejich překonání prostřednictvím obětin mají základ v řecké tragédii. Masky divadelních herců mají původ v maskách užívaných během rituálních tanců. Herec se prostřednictvím masky už nestylizuje do božstva, ale jen do konkrétní role, která je maskou vymezena. Původní kosmologická dramata střídají dramata divadelní.

Naše současná evropská kultura disponuje metafyzickou kategorií osoby, která vznikla následkem ztráty původního významu masky. Kategorie osoby je prozatím poslední fází vývoje, který můžeme nazvat jako metaforizaci masky. Latinský výraz persona původně značil masku, skrze kterou promlouval hlas herce. V průběhu středověku se tento výraz stal jedním z výrazů, bez kterého bychom si dnes jen stěží dovedli představit způsob, kterým sami o sobě uvažujeme. Procesem metaforizace masky, s nímž je spojený úpadek původního smyslu masky, se však její význam nevyčerpává.

Tak jak maska v průběhu staletí ztrácela svůj rituální význam, ztrácela rovněž potenciál k proměně svého nositele. Maska přestala být bodem, ve kterém se lidská existence stýká s nadpřirozenými silami. Maska se stala metaforou zasazení lidské existence do divadla společenského života. To je skutečný úpadek masky. Úpadek původního významu je dán přechodem masky ze systému posvátna k systému předstírání. Měli bychom však mít na paměti, že nošení čistě metaforických masek má své hluboce skryté psychologické důvody a dramatické následky. Na jednu stranu nás naše masky drží v zajetí stejně jako masky, které děsí domorodé tanečníky. Na druhou stranu pro nás naše masky představují existenciální nezbytnost, neboť jsou výplodem našeho instinktu předstírání. Metaforická maska není ničím jiným než plodem naší snahy o sebeidentifikaci. Tato sebeidentifikace musí být ustavičně reprodukována, neboť se naše masky opotřebovávají nesouladem představ o našem bytí ve světě se světem jako takovým. Akt nasazení metaforické masky zahrnuje identifikaci našeho nahraditelného „já“, kteréžto je nutnou podmínkou našeho přežití ve společnosti. Mechanismus identifikace je stejný jako v případě kontaktu s médiem nemetaforické, jinými slovy řečeno hmotné, masky. Nejdůležitější je v tomto případě dialektika psychologických potřeb a jejich uspokojení. Tato dialektika vede k transformaci člověka vnímaného jako aktéra ritualizovaných společenských dramat bez ohledu na to, zda se jedná o příležitostné drama v rámci nějakého festivalu nebo o neustále opakované drama každodenního života.

Masky jsou stále aktuální, a to nejen kvůli procesu metaforizace, který jsme právě načrtli. Masky nás nepřestávají udivovat ani jako objekty. Masky kmenových společenství objevené moderním uměním a sběrateli umění jsou posvěcené představivostí, která je však zavádějícím nástrojem při poznávání Toho Druhého. Maska je ve skutečnosti nástrojem, který nám umožňuje poznat sebe samotné. Není obraz masky vhodný, jakožto prostředník umožňující setkat se se ztělesněním hrozivých a zároveň přitažlivých aspektů naší osobnosti? Není to právě tento rys masky, který nám umožňuje proniknout k našemu děsivému druhému já?

Masky kmenových nebo archaických společností byly vždy považovány za jakési ztělesnění takzvaného primitivního umění, ve kterém je primitivnost považována za prioritu. Maska se stala symbolem autentičnosti mytologizovaného obrazu civilizací nedotčeného primitivního člověka a jeho spirituality. Ve světě metaforických masek, ve kterém je jedinec zapleten do vztahů na jevišti každodenního života, je idea autentické masky spojené s počátky lidské civilizace velmi svůdná. Idea primitivní autenticity je ale příliš podezřelá. Protože nám primitivní autenticita dává iluzorní naději možného proniknutí k pravé podstatě našeho lidství, zatajuje se skutečnost, že mechanismus skrývání je unikátní. Tím, co poskytuje živnou půdu tomuto mechanismu, je přitom lidská psýché. Jejím důsledkem je skutečnost, že se člověk nemůže obejít bez masky, tak jako se nemůže obejít bez Toho Druhého a bez svého nahraditelného „já“. Z toho vyplývá, že se jeho kultura nemůže obejít bez rituálního dramatu, v němž toto já je samo hercem. Kultura člověka je kulturou masek a maska, ať si to přejeme či nikoliv, je výrazem našeho každodenního snění o nás samotných.

________________

Na překladu spolupracovali Nick, Tlampa a Frů Frů.

 



[1] V antropologické literatuře se jako liminární, neboli prahová fáze (z lat. limen – práh) označuje druhá fáze přechodových rituálů. Jedná se o prostřední fázi mezi rituálním odloučením a rituálním přijetím. Liminární fáze se vyznačuje tím, že společenský status účastníků rituálu není pevně určen a společenská hierarchie mizí. V kontextu náboženských rituálů tak každý jedinec odkládá svůj každodenní společenský status (např. vládce, poddaný, rodič, dítě, šéf, zaměstnanec), což je nutným předpokladem pro styk s posvátnem a náboženskou zkušenost [pozn. překlad].

Zdroje:

K. A. Appiah, Is the Post- in Postmodernism the Post- in Postcolonial?, “Critical Inquiry”, 1991, Vol. 17, No. 2.
G. Bachelard, The Poetics of Reverie, trans. by D. Russel, Beacon Press, Boston 1971.
R. Caillois, Man, Play, and Games, trans. by M. Barash, University of Illinois Press, Urbana 2001.
J. Campbell, The Masks of God, Vol. I-IV, Penguin Books, New York 1991.
J. Campbell, This Busines of the Gods: In Conversation with Fraser Boa, Windrose Pubns, Toronto 1992.
M. Carrithers, S. Collins, S. Lukes (eds), The Category of the Person: Anthropology, Philosophy, History, Cambridge University Press, Cambridge 1997.
J. Clifford, The Predicament of Culture: Twentieth-Century Ethnography, Literature and Art, Harvard University Press, Cambridge – London 1988.
D. Fraser, Primitive Art, Readers Union, Newton Abbot 1966.
R. Girard, Violence and the Sacred, trans. by P. Gregory, Continuum, New York 2005.
E. Goffman, The Presentation of Self in Everyday Life, Peter Smith Publisher Inc., Gloucester 1999.
J. Jacobi, Masks of the Soul, trans. by E. Bagg, William B. Eerdmans Publishing Company, Grand Rapids 1977.
M. Janion, S. Rosiek (red.), Maski, T. II, Wydawnictwo Morskie, Gdańsk 1986.
A. Kuper, The Reinvention of Primitive Society: Transformations of a Myth, Routledge, Abingdon – New York 2005.
A. Lesky, Greek Tragedy, trans. by H. A. Frankfort, Ernest Benn Ltd., London 1979.
H. Schreiber, Koncepcja „sztuki prymitywnej”. Odkrywanie, oswajanie i udomowienie Innego w świecie Zachodu, Wydawnictwo Uniwersytetu Warszawskiego, Warszawa 2012.
V. W. Turner, The Forest of Symbols: Aspects of Ndembu Ritual, Cornell University Press, Ithaca 1967.

Autor

Michał Żerkowski

Studuje na Institutu etnologie a kulturní antropologie na Univerzitě v Lodži. Kromě antropologie umění patří mezi jeho pole zájmu symbolická antropologie, antropologie smyslů a historie idejí. Je rovněž sběratelem domorodého umění.

Latest posts by Michał Żerkowski (see all)

Komentáře

  • Drone

    Už dlouho jsem nečetl tak zbytečný článek. Myšlenky v něm nepochybně jsou, ale článek je tak strašně špatně napsaný, že to nemá cenu číst – je to jako by někdo dal učebnici fyziky šimpanzovi… Pokud chcete oslovit rovery (tj. skupinu cca mezi 15 a 20 lety), pak se takovýchto článku vyvarujte.

    • Tlampa

      Snad bych jen dodala, že roveři jsou skupina cca mezi 15 a 26 lety. Z tohoto úhlu pohledu pak jde, dle mého soudu, o inspirativní článek pro starší čtenáře, byť se může jevit jako poněkud odbornější. Je obecně známo, že se ne každým článkem můžeme zavděčit všem čtenářům, snad jsme se tímto zavděčili alespoň těm náročnějším.

      • Drone

        Dobře, možná jsem to napsal nepřesně. Odborných textů jsem četl nespočet (a tudíž si myslím, že se mohu považovat za Tebou zmíněného staršího čtenáře, myslíš-li tím vzdělanějšího) a ať už byly z mých oborů nebo z jiných (filosofické nevyjímaje), vždy byly napsány tak ,že se daly číst a že myšlenky v nich byly na první pohled jasné. U tohoto článku mě chuť jej číst opustila v prvním odstavci, do konce jsem jej dočetl jen proto, abych se ujistil, zda je článek zhruba ve stejném duchu celou dobu nebo zda se někde něco změní. Je to škoda, protože záblesky dobrých myšlenek tam vidím. Ale jako celistvý text to nemohu považovat za dobrý článek, šel by podle mě napsat mnohem lépe a hlavně srozumitelněji.

Další čtení:

  • Olbram Zoubek Last MinuteOlbram Zoubek Last Minute Nikdy dřív jsem nenavštívila žádnou výstavu soch, jméno Olbram Zoubek jsem znala jen z pomníku obětem komunismu na úpatí Petřína v Praze a plakátů zvoucích na jeho výstavu. Přesto (nebo právě proto...
  • Kousek sexy skautingu pro holkyKousek sexy skautingu pro holky Nemám páru, kde přesně se v posledních měsících rozjela ta masivní vlna šílenství kolem electro swingu. Všechny koncerty, všechny párty a večírky, na který je možný U Bulhara z tramvaje vidět předl...
  • Svět knihy 2014 otevírá bránySvět knihy 2014 otevírá brány Tradiční Mekka všech knihomolů, veletrh Svět knihy, otevře ve čtvrtek 15. května své brány a při pohledu na slevy téměř všech přítomných nakladatelství vaše peněženky jistě zapláčou. I když letos s...