logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Jak nás vidí… neskauti

Tento článek je první z minisérie „Jak nás vidí…“ a obsahuje několik odpovědí od našich přátel a známých. Neskauti odpovídají na otázku: Jak podle tebe vypadá typický skaut?

Já samozřejmě vím, jak takový skaut vypadá. Je milý, přátelský, neostýchá se zablátit, když si to situace žádá, a umí si správně zabalit batoh. Taky se nebojí spát v lese, třísku si sám vytáhne a naštípat dřevo pro něj není žádný problém. Z každé kapsy vysype tucet her a  je tedy perfektním společníkem.
To vše je jasné. Jenže, je to taky jasné tomu zbytku společnosti? Vidí v nás něco jiného než mladé lidi v podivných uniformách? Vědí, že jsme vlastně dobrovolníci a vůbec nejsme „divní“?

Občas se člověk sem tam střetne s někým, kdo je skautingem nezasažen, ba přímo žije v bludu. Možná ten blud sami tvoříme tím, jak se tváříme, ale myslím si, že je dobré tento zamlžený pohled na skauting uvést na pravou míru. Snažíme se ze všech sil svým neskautským přátelům ukázat, jak je to doopravdy, a přestat býti bráni za trumbery z minulého století. Při jednom takovém „střetu“ mě napadlo uspořádat malou anketu mezi našimi přáteli neskauty. Pravda vyšla najevo a podle mého je mnohem blíže bludu než obrazu, jaký bych chtěla, aby skauting navenek měl. Nu posuďte sami:

Jirka
19 let, České Budějovice
studuje střední školu v Třeboni

Jak dneska vypadá typický skaut? Myslím, že v dnešní době nejde o to představit si kluka či holku v uniformě na skautském táboře, jak sbírají „bobříky”, ale jako uvědomělé osobnosti, které umějí ctít autority a morální hodnoty, jako ty, jež drží pospolu a tvoří dohromady rodinu. Nemyslím si, že je mezi skauty dnes tolik důležitá víra v Boha, ale víra v kolektiv a hodnoty. Nezapomeňme ani na pomoc potřebným. Dnes už přeci není moc těch, kteří pomáhají druhým. A tak podle mě vypadá dnešní skaut.

Terka
21 let, Praha
studuje farmaci na UK v Hradci Králové

Těžko říct. První obraz skautů pro mě byli synovci Kačera Donalda.
A když jsem poznala opravdové skauty z řad mých spolužáků, získala jsem asi obraz pravého skauta podle jejich vzoru. Skaut je tedy „slušný” (pokud s ním zrovna nemlátí puberta), především “věrný” a “svůj” (protože přijít v 15 letech do školy v kroji, to už riskujete různé poznámky ze stran ostatních – takže to chce rozhodně víru v to, co ve skautu máte a děláte). Skaut je taky “zodpovědný” – brzo se stane vzorem pro mrňata a stará se o ně, vymýšlí jim hry, stejně jako to kdysi dělali jeho vedoucí. Takže bych asi přidala i „vděčný”. A asi hlavně by se hodilo i slovo „nedoceněný”.

Vojtěch
20 let, Plzeň
studuje Přf UK v Praze

Je to dávno, jeden můj kamarád Vojta, kterého jsem během času a odloučením ztratil, patřil k plzeňským skautům. Byl to statný dvoumetrový sangvinik, velmi pozitivní extrovert a ten typ člověka, který nezištně a samozřejmě bojuje za věci, které má rád a proti věcem, co ho štvou.
Tahle organizace mě ale nikdy nelákala: Já už od přírody nerad vstupuji do čehokoli, kde by se mi mohlo začít moc líbit a mohlo by mě to příliš změnit. „Takovou já už mám holt mentalitu,“ (řekl by Sládek Vaňkovi). Skauty jsem nenáviděl už odmalička, protože jako hlavní výsledek jejich činnosti se ke mně dostávaly informace o skautských táborech. Když jsem se vyjádřil, že bych chtěl taky jet na tábor, otec, který moc dobře věděl, že každý tábor se může kdykoli zvrhnout ve vojnu, mi to velmi od srdce rozmluvil.
Malí vojáčci ve zvláštních košilích, hodní chlapci a děvčata, zocelení a neubrečení, odvážní a neohrožení Bobříci byli navíc na míle od mého světa, takového dost rozhozeného, plného magie, rituálů a vlastní logiky. Děsilo mě, že by mohli být lepší a snad i chytřejší než já. Jsem ješitnej dost.

Když jsem se spřátelil s Vojtou, přišel s ním i jiný pohled na skauty, ale ne dost jiný, abych nezůstal u svého vidění. Jen jsem byl starší, a tak jsem si skauty pojmenoval jako svazáčky. Připomínali mi nástupce všech organizací, které v minulosti zocelovaly děti k jiným účelům, ať reálně či národně socialistickým. Vojta mi nikdy nemohl vymluvit, že pionýrský vedoucí se nemohl stát vedoucím skautů a že v době třetího obnovení českého (československého) skautingu po revoluci byl zbyl vůbec někdo dospělý, kdo mohl vyučovat české děti západním hodnotám.

Dostali jsme i jednu vizuální odpověď, pohleďte!

zdroj: http://www.katherineisawesome.com/

zdroj: http://www.katherineisawesome.com/

Jirka
21 let, Veltrusy
student ekonomie

Typický skaut je jedno sto šedesát centimetrů vysoký, hubený, šestnáctiletý kluk s uhrovitým obličejem, košilí a šátkem uvázaným kolem krku. Obvykle se vyskytuje ve společnosti dalších skautů, kdy za společného veselí plní a sbírají nějaké své bobříky.
Typický skaut rovněž oplývá řadou ctností. Ať už při akcích či v civilu, skaut bezmyšlenkovitě nasazuje život, když je třeba podržet starší paní dveře nebo převést slepce přes přechod.
Popravdě řečeno, skauti podle mě žili jenom v pohádkách, dokud jsem nepoznal tebe, žádného živého jsem neviděl.

Martin
21 let, Praha
student geografie

Když se řekne skaut, tak se mi vybaví hoch (tak 13-14 let) v takové té hnědobéžové „uniformě” s šátkem, který, ač je biologicky i sociálně směrován k lumpárnám a flákačství, zvládá takové nemravy krotit a svou energii dokáže proměnit v pozitivní jevy, kterými pomáhá ve společnosti (například má místenku v autobuse, kterou si zaplatil, ale i tak pustí starší paní sednout). Rovněž se mnohdy pohybuje v přírodě, kde vyvíjí fyzickou aktivitu hraním s dalšími skauty.

Anka
19 let, Praha
studuje Prezentaci a ochranu kulturního dědictví

Typický skaut… Čtu hodně foglarovky, jsem jimi dost ovlivněná. Takže: nosí košili, šátek a kraťasy, i když je docela zima, je upravený, nebojí se práce, má rád sport, poradí si v různých situacích a umí zpívat, jakožto i hrát scénky u táboráku apod. A rozhodně má smysl pro humor.

Tomáš
23 let, Šestajovice
student ČVUT

Nemám odpovídat tím způsobem, že si z toho budu dělat srandu, že? Ale to je to jediné, co dělám vždycky, když se bavím o skautech. Já asi nejsem dobrej člověk, abych to nějak hodnotil, tak mě neberte moc vážně, ale mám pocit, že ten „opravdu typický skaut“ nejsou děti, co do skautu chodí, ale jejich vedoucí. Tím pádem je skaut člověk, který se stará o menší lidi a vtlouká jim do hlavy svoje názory – takový trochu propagandista. Ale to je jen můj nezasvěcený pohled na věc a nevím, jestli to takhle opravdu je. Neznám moc lidí, co jsou malí a chodí do skautu (abych je mohl pozorovat a činit závěry), ani pořádně netuším, jak to je z pohledu těch lidí, co to vedou (což je subjektivní pohled stejně jako můj, avšak z druhé strany).

Michal
20 let, Praha
student PF UK

Nějaké zvláštní představy o tom, jak by měl vypadat typický skaut, nemám… Skautem může být, kdo chce… Jen, když se řekne skaut, tak si vybavím uniformu, betlémské světlo (kvůli Vánocům) a taky jsem ovlivněn americkou kulturou a představím si malý skauty, jak běhají od domu k domu a prodávají sušenky.

 

Co tedy z téhle malé sondy mezi naše vrstevníky vyplývá? Třeba, že kroj je bezesporu něčím, co se téměř všem vybaví, když mají popsat typického skauta. Jakási košile se šátkem – to je skaut. Kroj by tedy neměl být brán na lehkou váhu, protože tvoří základní kontury obrazu. Tenhle náčrt je dotvářen skauty z filmů a knih. Ať již jde o klasiku od Jestřába, nebo zaoceánské komiksy se třemi mladými svišti.
Myslím, že si můžeme spokojeně oddechnout, stále ještě jsme spojováni s morálními zásadami a slušností. Ona slušnost, může být leckdy umolousaná a brána na lehkou váhu, ale stále tam je. Co mi chybí, je větší obrázek skauta jako dobrovolníka, jako někoho, kdo si nedělá jen nějaké prolézačky v lese, nýbrž je aktivní součástí společnosti. Důležité ale  je, že to vše můžeme brát s humorem, nám skautům vlastním.
Já vím, je to jen pár odpovědí, přesto mi přijde, že se tam některé věci nápadně opakují.

Autor

Frů-Frú

21 let. Studuje na UK biologii a vede skautky a rovery u 88. střediska Radost. Ve volném čase ráda putuje a posedává po kavárnách.

Latest posts by Frů-Frú (see all)

Komentáře

Další čtení:

  • Roverground a PerplexRoverground a Perplex V pondělí 7. dubna kolem deváté hodiny ranní se nám od Jana Dočekala – Lupena dostalo pocty v podobě pozvánky na Perplex vol. III. Projekt Rovergroundu jakžto prvního pokusu o kritické médium v Jun...
  • Skauting ve světě: BelgieSkauting ve světě: Belgie V následujících týdnech budeme mít možnost prostřednictvím článků zjistit, jak žijí skauti v cizině. Dnes nahlédneme do Belgie – jací jsou skauti ze země čokolády a čůrajícího chlapečka? Na to jsme...
  • Co nám počítače nedají?Co nám počítače nedají? Technologie nás provázejí na každém kroku. Jsou s námi celý den a zasahují do všeho. Významně zasáhly i vedení a výchovu v našich oddílech. Od role pomocníka při organizaci práce se nám moderní tec...