logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Svědectví o syrských uprchlících v Turecku

Ukrajinská situace je populární. Je akční, obklopená dramatickými fotografiemi a především – děje se právě teď. Junák rozesílá dopisy podpory a upozorňuje své členy, aby Ukrajině věnovali zvýšenou pozornost, neboť jde i o naše bratry a sestry. Není to ale jediný právě probíhající ozbrojený konflikt na světě. O něco dál, než je Ukrajina, ale stále blízko Evropě leží Sýrie. A hledáme-li „skautský“ důvod k tomu zaměřit na ni pozornost, navštivme Twitter syrských skautů, kteří jeho prostřednictvím volají do světa o pomoc.

Spolu s Maverickem (Radkem Procykem) jsme se vydali do jižního Turecka, abychom situaci syrských exulantů mohli vidět na vlastní oči.

VLEKLÝ KONFLIKT = ZTRÁTA POZORNOSTI

V Sýrii už tři roky probíhá občanská válka mezi vojáky vládnoucího režimu prezidenta Bašára Asada a Svobodnou syrskou armádou. Ta je složena z povstalců, kteří se rozhodli bránit svou zemi proti vládnímu útlaku. K oběma armádám se ovšem přidávají také početné skupiny muslimských bojovníků válčících pouze za pravdu Alláhovu, což přispívá k nepřehlednosti a zdlouhavosti konfliktu. Média i očití svědkové hodnotí syrskou válku jako nejbrutálnější v moderních dějinách a upozorňují také na největší humanitární katastrofu současnosti, srovnávají syrskou uprchlickou situaci s genocidou ve Rwandě před 20 lety.

Proč se o syrské válce u nás ví tak málo? Boje probíhají dlouhou dobu a odehrávají se především ve městech, kde se zdlouhavě válčí o každý metr. S výjimkou chemických útoků v Damašku a občasných teroristických výbuchů v sousedních zemích nedochází k žádným překotným válečným zvratům. České humanitární organizace zasvěcují veřejnost do syrské problematiky jen zanedbatelně, což dokazují i výsledky veřejných sbírek, jež jsou politováníhodné (organizace Člověk v tísni od roku 2012 dosud vybrala cca 7 milionů korun, Charita Česká republika cca 0,5 milionu korun a ADRA 111 000 Kč). A přitom sami Syřané říkají, že Sýrie se změnila v peklo, a denně jich do sousedních zemí utečou tisíce.

PRCHÁ, KDO MŮŽE

Bez ohledu na sociální status, věk nebo zdravotní stav… kvůli strachu o život utíkají dnes a denně legálně i ilegálně tisíce lidí. Před válkou se ukrývá asi třetina všech obyvatel Sýrie. Někteří z nich hledají úkryt v jiné části rodné země, další sbalí nejnutnější věci a přicházejí do zemí sousedních (Libanon, Jordánsko, Irák, Egypt, Turecko). Ty v současné době nabízejí azyl více než dvěma a půl milionu Syřanů. Reálným počtem uprchlíků si však nemůže být nikdo jistý – není v lidských silách evidovat všechny imigranty – odhaduje se, že by jich ve skutečnosti mohlo být přes tři miliony. Utečenci bývají ubytováni ve speciálně budovaných táborech anebo začleňováni do hostitelských komunit. I přes veškerou snahu vlád pomáhajících zemí se ale nedaří zařídit azyl pro všechny a zabránit tak vzniku ilegálních squatů, ve kterých uprchlíci žijí ve skutečně nelidských podmínkách.

TURECKO

Internetové zdroje se v aktuálním počtu Syřanů ukrývajících se v Turecku liší. Přibližně ale hovoří o 600 000 imigrantů. Podle dat uvedených na Wikipedii mělo Turecko letos v únoru 594 854 registrovaných syrských utečenců, odhad vlády však odkazuje na reálné číslo 700 000.

Sami jsme se při návštěvě několika hraničních přechodů přesvědčili, že je velmi náročné (ne-li nemožné) dopočítat se přesného čísla. Nezřídka se stane, že jsou na hranicích Syřané vraceni zpět kvůli neplatným nebo úplně chybějícím dokladům. Takovíto lidé se pak odvážně vydávají na ilegální přechod hranic a smiřují se také s ilegálním pobytem v nové zemi. Protože nejsou v zemi oficiálně, nemají nárok na udělení statusu uprchlíka a tudíž ani na žádnou podporu od státu, ubytování či zdravotnickou pomoc.

Na internetu se lze dočíst, že lidé v uprchlických táborech trpí. Že podmínky, za kterých jsou tam nucení žít, se vymykají civilizovanému světu ve všech ohledech. Jako konkrétní příklady jsou pak uvedeny zimní záplavy, špatně organizované bydlení, výpadky elektřiny, potíže s přístupem k vodě nebo nemožnost opuštění táborové ohrady. Jen stěží si ovšem jde představit podmínky uprchlíků přežívajících mimo tyto tábory, dokud je člověk nenavštíví. Špatní sousedé jsou tím posledním, co by je mohlo trápit.

JAK TO CHODÍ

Jak už bylo napsáno, mnozí uprchlíci se ukrývají v Turecku, aniž by oficiálně prošli hraniční kontrolou. K nelegálnímu přechodu využívají různé díry v hraničním oplocení a pomoc převaděčů. Takto utíkat nejsou zdaleka nuceni jen ti nejchudší Syřané, ale také lidé, kteří si zažádali o vydání pasu, ovšem zásilka se cestou z Damašku někde ztratila. Proto potom tyto tajné stezky ze země do země, o kterých policie předstírá, že netuší, fungují jako „průchoďák“. Běženci se jimi vrací zpět do Sýrie vyzvednout si své pasy, aby do Turecka mohli přijít a zůstat v něm zcela legálně.

Co se děje s většinou lidí, kteří jsou v Turecku oficiálně, to už rámcově víme. Jsou zaevidovaní v databázi AFADu*, mají status uprchlíka, je jim poskytnutý azyl, dostávají od státu finance na kreditní karty, je jim poskytnutá zdravotnická péče a jejich dětem se dostává základního vzdělání. Jak je ale postaráno o lidi, kteří nechtějí do tábora, ať už proto, že se bojí omezení osobní svobody, nebo proto, že se v táborech potkávají rodiny mužů bojujících na obou stranách? Jak je postaráno o lidi, kteří v Turecku ani legálně nejsou? Nijak.

Je pochopitelné, že bez splnění podmínek nemohou uprchlíci vyžadovat od Turecka pomoc. Lidé v této situaci se tak uchylují k přežívání svépomocí. Tento život zahrnuje v lepším případě obydlení nějakého vybydleného domu nebo garáže, v horším případě bydlení ve stanu z igelitových plachet a plesnivých hadrů. Většina obydlí je uvnitř vystavěna stejně: na zemi je položeno velké množství koberců, podél stěn jsou matrace a občas je prostor ještě rozdělen závěsy. Ti šťastnější dokázali do svých squatů ilegálně natáhnout elektřinu, někteří i vodu. Díky elektřině mohou používat televizi, takže satelit je nedílnou součástí všech obydlí – děti mají postaráno o zábavu a dospělí mohou sledovat, jak se situace v Sýrii vyvíjí.

POTUPNĚ A BEZ DŮSTOJNOSTI

Během našeho putování po jižní hranici Turecka jsme měli možnost nahlédnout do mnoha ilegálních táborů. Navštívili jsme čerstvě postavené stany v městečku Akcakale, kde žena s osmi dětmi bydlela na prašném prostranství přímo u hlavní silnice a bez přístupu k elektřině nebo vodě, bez hygienického zázemí. Viděli jsme naopak docela slušně zařízený tábor u města Kirikhan, kde Syřané bydleli v kontejnerových buňkách, měli do nich načerno staženou elektřinu a za buňkami chovali kozy a ovce. Dvě buňky dokonce vyhradili jako školu a školku. Ve městě Nizip obývali uprchlíci staré polorozpadlé garáže, děti se poflakovaly ulicemi a žebraly. Silně na nás zapůsobily tři stany vystavěné v příkopu nedaleko hraničního přechodu v Reyhanli, v nichž bydlelo asi 23 lidí. 12 z toho bylo malých dětí, včetně dvou miminek. Děti byly bez bot a nohy měly rozedrané do krve. V těchto podmínkách tam prý žijí už dva roky.

Snad nejhorší z těchto ilegálních „obydlí“ byla stará budova bývalého vězení ve zmíněném Akcakale. Už dva měsíce tam bydlí devět syrských rodin s dohromady 65 lidmi. Páchlo to tam fekáliemi, děti byly špinavé a dospělí po nás chtěli peníze. Celý hrůzný výjev umocňovaly výběhy obehnané ostnatými dráty.

Najdou se i tací, kteří žádné přístřeší nemají. Velké množství se jich nahromadilo na autobusovém nádraží ve městě Kilis nedaleko dalšího hraničního přechodu. Vegetovali se všemi věcmi, které si ze Sýrie nesli, pod širým nebem, hygienu a praní prováděli na tamních záchodech a s každým dalším autobusem jich přibývalo. Když začalo pršet, ukryli se všichni v nádražní hale. Zjistili jsme, že obvykle tam takto přežívají 5-7 dní, pak přijede policie a vojáci, některé imigranty odvezou do táborů a jiné vrátí do Sýrie.

Zlepší se to?

Často jsme se ptali lidí, které jsme potkávali, jestli si myslí, že válka brzy skončí. Většina z nich říkala, že podle nich potrvá alespoň dalších deset let. Přemýšlím, jak strašné to v Sýrii musí být, že lidé opouštějí své domovy a s minimem svých věcí utíkají do neznámé země na neznámou dobu. Přemýšlím, jak moc se člověk po čtrnáctidenním táboře těší na svou postel, a neumím si představit dvouroční bydlení ve stanu v létě v zimě. Přemýšlím, kolik kuráže ti uprchlíci musí mít anebo jak vyděšení musí být. A přemýšlím, kam se jednou vrátí a co vyroste z dětí vychovávaných bůhví kolik let ve stanu v příkopu u silnice. Mají všichni ti lidé štěstí, že uprchli před válkou? Mají naději na lepší život? Můžu jen doufat.
Pro lepší ilustraci toho, jak to v současnosti v Sýrii vypadá, můžu doporučit film Návrat do Homs. Promítal se v rámci letošního festivalu Jeden svět. Trailer je na youtube: http://www.youtube.com/watch?v=oYMhVE2iJCk

 

*AFAD – Integrovaný systém řízení havárií. Instituce zřízená tureckou vládou v roce 2009. Jejím úkolem je předcházet, zmírňovat a likvidovat škody způsobené náhlými katastrofami a mimořádnými událostmi.

Fotografie: Radek Procyk – Maverick

http://procyk.cz/

Autor

Tlampa

Studentka a skautka se slabostí pro své přátele a dobré jídlo. Čerstvě vstoupila do druhého čtvrtstoletí svého života a miluje kapybary.

Latest posts by Tlampa (see all)

Komentáře

  • Tlampa

    ..

Další čtení:

  • Skauting ve světě: Velká BritánieSkauting ve světě: Velká Británie Zhruba před sto lety jsme se inspirovali ve Velké Británii, odkud jsme převzali skautské ideály, metody a poslání. I dnes bychom se mohli od Britů hodně naučit. Jak řeší britští skauti odliv členů...
  • Jak se vidí…skautiJak se vidí…skauti Je tu druhý díl ankety a s ním pár odpovědí na to, jak se vidí sami skauti. Holky jsme nechali pořádně si rozmyslet, jak podle nich vypadá typický skaut. Na kluky jsme tu otázku vybalili tak nějak ...
  • Jak to vidí rodiče…Jak to vidí rodiče… Před časem jsme vám přinesli dva odlišné pohledy na nás – skauty a skautky. Ptali jsme se kamarádů, kteří skauty nikdy nebyli, a pak naopak také členů našich oddílů, kteří jsou ve skautu už delší d...