logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Junák nebo junáci?

Před nedávnem jsem napsal názorový článek na dopis, který organizace Junák poslala na Ukrajinu. V souvislosti s tímto tématem se objevila i diskuze, která s článkem sice mnohdy vůbec nesouvisela, ale přinesla jeden klíčový podnět. Existuje značný rozdíl v názorech, jak má Junák jako organizace fungovat a vystupovat. Má Junák fungovat jako spolek, nebo jsme spíše hnutí podobně smýšlejících lidí? Má být naše činnost řízena centrálně, nebo má být nižším organizačním jednotkám ponechána větší volnost? A jaká má být role a pravomoci Ústředních orgánů Junáka? Mají být naším hlasem, nebo jen organizačním zázemím? Jaký by měl být vztah mezi organizací a členy?

Na začátku mi dovolte vymezit a definovat pojmy, které v těchto významech budu níže užívat:

  • Junák = Junák, svaz skautů a skautek ČR – tedy Junák jako organizace (zapsaná ve spolkovém rejstříku u Krajského soudu, tedy žádný filosofický koncept)
  • Ústřední orgány = Náčelnictvo, Výkonná rada Junáka, skautští úředníci v Praze atd.
  • junáci, skauti, skautky, atd. – členové organizace

Diskuze o vztahu organizace a jedince již asi ve skautských kruzích proběhla, když se po revoluci nastavovaly parametry fungování Junáka. Moje generace ji ale nezažila a považuji za nutné toto téma opět otevřít. Navíc nás čeká již zítra Valný sněm, a tak je dobré si znovu uvědomit, co od Junáka očekáváme. Nehodlám navrhovat zásadní změny fungování organizace, ale vyzývám vás – zamyslete se: Jakou má podle vás Junák úlohu?

Dovolím si přednést dvě možné odpovědi na onu otázku, které se při fungování Junáka nabízí. Jsou to teoretické konstrukce, tzv. ideální typy. Až mě budete chtít obvinit, že si jedno nebo druhé vymýšlím a takhle to není, tak máte pravdu – jsou to teoretické konstrukce, nikoli dogmatická pravda.

Skautská Unie

Centralistický model organizace. Junák by v něm připomínal prvorepublikový spolek. Měli bychom organizaci, do které by se registrovalo cca 50 000 lidí ročně. Měla by vlastní vnitřní předpisy, členové by si volili své zastupitele v pravidelných volbách a vůbec by to dohromady fungovalo jako klasická zastupitelská demokracie. Orgány Junáka by měly relativně vysoké pravomoci a v jejich mantinelech by řídily organizaci. Od organizace tohoto typu bychom také očekávali, že nás – členy – určitým způsobem povede. Takový Junák by určoval náplň naší činnosti a v některých případech by za nás i rozhodovat. Orgány by měly zmíněné vyšší pravomoci a za hnutí by se tak i veřejně vyjadřovaly. A to by byla vyjádření, která by veřejnost také uslyšela. Členská základna by očekávala, že názory budou prezentovány jako jednotné stanovisko celé organizace a případná diskuze by byla pouze interní. Junák tohoto typu by mohl být silným hráčem ve veřejné sféře, protože bez ohledu na kvality jednotlivých členů nebo organizačních jednotek, by se jevil jako pevná a stabilní organizace. Junák by v takovémto ideálním případě nebyl obrácen do sebe, ale spíše ven.

Konfederace skautů

Druhý model je federativní. Junák by v něm byl chápán spíše jako hnutí podobně smýšlejících osob, hnutí, které je organizováno jen z čisté potřeby existence v právním státě a potřeby peněz na provozování své činnosti. Byl by tedy organizací, ve které hrají prim základní výchovné nebo organizační jednotky. Orgány Junáka by byly stále volené na demokratickém základě, ale jejich pravomoci by byly výrazně okleštěné. Vrcholné pozice by obsadili spíše úředníci, kteří by zajišťovali organizaci a byrokracii, a neměli by výraznou výkonnou moc. Junák by v tomto modelu plnil jen jakousi zastřešující úlohu. Poskytoval by organizační zázemí pro fungování nižších organizačních jednotek, ale nechával by jim prostor pro vlastní fungování. Vnitřní předpisy by byly velmi volné a vytvářely by tak prostor pro větší invenci různých názorových proudů. Jednotlivec by tak hrál mnohem výraznější roli a jeho vliv by byl větší, i když vždy spíše lokální. Výrazně dobrý jedinec by tak mohl pozvednout jen část organizace a jen zřídka hnutí jako celek. Pokud by se chtěla nějaká skupina k čemukoliv vyjádřit směrem k veřejnosti, neměla by ovšem možnost to učinit jménem celé organizace a dostalo by se jí tím pádem méně pozornosti. Uvnitř hnutí by probíhaly neustálé diskuze o jeho směřování, rozvíjely by se různé proudy a přístupy. Organizace by tak ve federativním ideálním modelu byla obrácena více do sebe a snažila by se spíše o poctivou práci uvnitř než o vstupování do veřejného prostoru. Vliv na věci veřejné by tak byl možný skrze lidi, kteří vyznávají myšlenky hnutí, ale společnost ovlivňují pomocí každodenní mravenčí práce nebo prostřednictvím svého členství v jiných organizacích.

 

První model svádí k lenosti a ztrátě zájmu o činnost a řízení organizace. Vidíme to dnes a denně v politickém životě. Proběhnou volby, o které se málokdo zajímá, a jen hrstka lidí ví, koho vlastně volí. A pak je několik let ticho po pěšině. Na druhou stranu ale organizace působí navenek jednotně a skutečně může něco dokázat. Silný a schopný jedinec je pak schopen posunout takového Junáka jako celek.

Druhý navržený model je mi srdcem bližší. Závisí více na lokálních skupinách – i vzhledem k obrazu u veřejnosti. Větší důraz je kladen na výchovnou práci a  budování základních výchovných jednotek. Těmto jednotkám i samotným jednotlivců dává větší volnost. Na druhou stranu je taková organizace nekoherentní a navenek tak i působí.

Jaký je Junák dnes?

Organizace, jíž jsme členy, rozhodně nenaplňuje ani jeden z těchto „ideálních typů“. Dle mého názoru stojíme někde uprostřed a od každého máme trochu. V současné době ale cítím z orgánů Junáka obrovskou touhu přenést naši organizaci více ven, do veřejného prostoru. Přiklonit se více k centralistickému modelu.

Náčelník Čiča na Semináři ELŠ mluvil o tom, že by byl rád, aby se Junák více veřejně vyjadřoval, třeba v otázkách práce s mládeží. Od VRJ jsme zase slyšeli několik prohlášení týkající se politiky, veřejného života a nakonec i zahraniční politiky. Máme tyto tendence jako celé hnutí nebo jsou to ambice jednotlivců či skupinek v Ústředích orgánech? A pokud je to skutečně ambice hnutí, je to dobře? Určitě jsou ve společnosti jevy, které bychom si všichni přáli napravit a ke kterým tak nějak cítíme, že by se Junák mohl kvalifikovaně vyjádřit, že k nim má co říct. Obrana demokracie atp. Ale hranice mezi tím, co už je přijatelné, a co není, je velmi tenká a dle mého názoru byla již několikrát překročena. Takže má Junák vstupovat do veřejného prostoru?

Za sebe říkám důrazné ne! Junák by měl svoji pozornost směřovat dovnitř organizace – na výchovu a na vnitřní fungování. Veřejný prostor nechme politikům a jiným organizacím. My jsme organizací výchovnou, tak pojďme vychovávat! Nechci být členem organizace, kde na tiskovce řekne starosta: „Zastupuji organizaci s 50 tisíci členy a veřejně deklaruji podporu Nejvyšší Pravdě a Lásce.“. Chci být členem organizace, která vychová těch 50 tisíc členů, k tomu, aby za Nejvyšší Pravdu a Lásku bojovali vždy a všude, až do konce života.

Netvořme silnou skautskou organizaci – radši vychovávejme kvalitní skauty!

Autor

Dukát

Student historie a politologie na UK. Vůdce 20. oddílu Ginkgo z Českých Budějovic. Miluje historii, přírodu, armádu a všechny možné sporty.

Latest posts by Dukát (see all)

Komentáře

  • Dukát

  • František Maša

    Momentálně nevidím problém ani tak v systému jako v informovanosti o něm. Většina skautů (napříč věkovým rozptylem) zkrátka neví, co Junák představuje a jak je řízen. (Zkuste se kdokoliv zeptat v oddíle, kdo ví, kdo je Starostou Junáka.)

    Jedna věc by se možná i tak našla – pravomoce oddílů. Současné pravomoce oddílů (resp. minimální pravomoce), kdy většinu otázek musí oddíl předávat na středisko, je neuvěřitelně svazující. (Např. ohledně majetku) Pokud je oddíl navíc v některém z větších středisek, efektivita razantně klesá. V předání pravomocí níže – oddílům – vidím i řešení dalšího problému, který alespoň v našem okolí spatřuji – přebytek činovníků, kteří nemají adekvátní uplatnění, a proto opouštějí oddíly.

    Moje vize:
    Posílení oddílů (právní subjektivita). Vnější prezentaci bych přenechal opravdu vyšším jednotkám – prezentující samozřejmě pouze vytvořené minimum – základní společnou ideologii. Kromě toho by jednotky měly pravomoci pouze nad administrativními záležitostmi (čerpání dotací, pojištění, atd.)

    Trochu se tu nabízí paralela k současné podobě EU, která taky moc neví, co chce, ale to je na jinou diskusi ;)

    • Prófa

      Informovanost je určitě problém, s tím souhlasím. Jsem ale zásadně proti tomu, aby oddíly získaly právní subjektivitu. Prostě proto, že ji nepotřebují.
      Problém není ve špatném nastavení konceptu oddílu, ale některých středisek. Ta, která jsou příliš malá, pouze odčerpávají síly vůdcům, kteří by se měli věnovat výchově, a ta, která jsou příliš velká, zase vedoucí buď svazují (protože se na ně musí obracet s každou prkotinou) nebo na ně musí delegovat část své obvyklé agendy (v Blaníku, našem největším středisku, si vedoucí oddílů sami píšou granty…) Jde samozřejmě dost o individuální záležitost; některý vedoucí by si nejradši dělali všechno sami, někteří by zase nepřežili bez střediska – myslím, že pro oba typy dokážeme v současném modelu najít místo.
      Hlavní cestou, jak změnit mnohdy neuspokojivý stav, je podle mě právě razantnější usměrňování velikostních poměrů středisek ze strany okresů a krajů – nejen dolní, ale i horní hranicí. Nejde tu o vměšování se do výchovy, nýbrž o to, aby se s vaničkou nevylilo i dítě.
      Na otázku míry centralizace Junáka nemám jasnou odpověď; je patrně navždy odsouzen k tomu být někde uprostřed. Souhlasím s tím, že hlavní práce by měla být namířena dovnitř hnutí, tedy k výchově, od toho tu jsme. Tady by měly ústřední orgány zajišťovat podporu a držet jen hlavní mantinely, “aby to byl ještě skauting”.
      Ve vztahu navenek ovšem nevidím s relativně centralizovaným problém. Jde tu o ovlivňování společnosti jako celku – a tady je prostor poměrně velký, protože i prosazovat ony zmíněné široké mantinely (tedy nějaké morální minimum) dá slušnou fušku. Zkrátka podporuji ústředí, pokud se vyjadřuje k otázkám, které má Junák dostatečně dobře vyřešené (vyzývá k občanské angažovanosti, varuje před nedemokratickými silami…)
      Nemyslím si, že bychom v současné době měli přebujelé ústřední orgány, ani si nemyslím, že by jejich větší zapojení ubíralo síly, které můžeme vkládat do výchovy. Nejde o stejný typ lidí, vidím to na sobě. Polaritu mezi oběma představenými modely organizace proto nevidím zdaleka tak výraznou jako Dukát.

Další čtení:

  • Alkohol a my – víme si rady?Alkohol a my – víme si rady? "Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl." Jan Werich   Ženy, víno, zpěv – téma ...
  • Adopce na dálku – oblíbená a neefektivníAdopce na dálku – oblíbená a neefektivní Není vám jedno, co se děje v zemích třetího světa? Máte rádi děti? A charitu? A co když to všechno dáte dohromady? Asi nejčastější způsob, jakým se obyvatelé vyspělých států snaží pomáhat v rozv...
  • Rovere, sám řiď svůj člunRovere, sám řiď svůj člun Skauting nás v našich dětských letech vychovával - učil nás prakticky i teoreticky a zlepšoval nás ve všech směrech. Skauting nás učil být součástí společenství a pomáhat bližním. Učil nás  hledat ...