logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Patroni roverů a skautů

Jsou lidé, kteří se těší zvláštní pozornosti skautů na celém světě. Nemají splněno nejvíce odborek, nemají tři orlí pera ani vlčí tesáky. Nikdy nevedli oddíl ani družinu, nepoužívali Nový program ani nesložili vůdcovskou zkoušku podle 227 kompetencí. Přesto bychom měli znát jejich jména a životní příběhy navzdory tomu, že skauty nikdy nebyli. Proč? Jsou to naši patroni a máme něco společného – důraz na některé hodnoty a ideály lidského života.

Co na těchto lidech skauty upoutalo a upoutává? Co vedlo skauty k tomu, že si je vybrali za své vzory a ochránce? Máme v těchto výjimečných lidech výborný příklad, jak uvádět své ideály do života, a zároveň vidíme, že jde o hodnoty trvalé a stálé, neboť se o jejich naplňování snaží lidé od pradávných dob až po dnešek. Skauting se má od svých patronů pořád co učit a je na škodu, že si je tak málo připomínáme. Pojďme se tedy podívat a inspirovat životy našich skautských patronů. Možná vám přijde, že čtete věci, které už znáte a které jsou přeci naprosto jasné – a ony také jsou. Ale pro naše skauty (a pro vlčata ještě mnohem více) jsou tyto jednoduché symboly velmi důležité a mohou jim hodně usnadnit pochopení našich skautských principů. A i nám starším neuškodí si některé věci občas připomenout.

Jiří z Kappadokie – patron skautů a skautek

Příběh Jiřího patří k jedněm z těch známějších, a proto ho zde nastíním jen okrajově.

Žil ve 3. století na území dnešního Turecka. Narodil se v urozené rodině a jako svou životní dráhu si zvolil vojenství. Patřil k římskému vojsku za císaře Diokleciána. Jeho život je zachycen v Legenda Aurea . Ta vypráví o době, kdy zemi, v níž Jiří pobýval, trápil drak. Jako svůj pokrm požadoval denně dvě ovce. Jednoho dne však ovce došly a drak začal požadovat do svého jídelníčku lidi. Těm nezbylo nic jiného než vylosovat ze svého středu nějakého nešťastníka a poslat ho k drakovi. Po nějaké době padl los na dceru samotného krále. Odvážný Jiří však vyrazil k drakovi sám a kopím ho zabil. Tím prokázal svou statečnost a nebojácnost v boji proti zlu. Za své vítězství nechtěl peníze, místo toho žádal, aby bylo pokřtěno 15 000 lidí. Na svou víru ale také dokonal. V té době byli ještě křesťané v římské říši pronásledováni a Jiří byl zajat. Ani během mučení ale nezradil svou víru a kvůli tomu také nakonec přišel o hlavu.

Čím nás může inspirovat příběh Jiřího z Kappadokie? Věcí se dá najít celá řada. Jelikož je Jiří i patronem Anglie a rytířů, tak se zcela logicky stal i prvním patronem skautů. Ideál rytířského života byl pro britské skauty zcela zásadní a nikdo nebyl vzorem lepšího rytíře než právě sv. Jiří. Sir Lancelot byl sice také vzorem ideálního rytíře, ale toho z pozice případného patrona skautů diskvalifikovala skutečnost, že se nikdy nestal svatým.

Jiří nám nabízí inspiraci i svým zbožným životem – nikdy se nevzdal své víry, svých postojů a názorů. Za svou oddanost vyšším ideálům byl nakonec popraven. Kde by byl náš skauting, kdyby nebyli čeští skauti stejně odvážní v době nacistických a komunistických totalit?

Jiřího statečnost a osobní odvaha také zachránily cizí životy – Jiří přeci porazil draka. Jediný člověk s Boží pomocí poráží velké Zlo, které drak symbolizuje. Legendy a pohádky, jako je ta o Jiřím, nás neučí věřit v existenci draků – učí nás věřit v to, že draky lze porazit. A i to je věc, kterou přeci naše skauty musíme naučit.

Nejčastěji je Jiří znázorňován jako rytíř na koni s drakem probodnutým jeho kopím nebo mečem. Jeho zobrazení či kostely jemu zasvěcené jsou skutečně po celém světě. I tímto je tedy patronem opravdu všech skautů. K nejznámějším místům v naší zemi, na kterých nalezneme jeho zobrazení, patří bazilika sv. Jiří na Pražském Hradě, rotunda na Řípu či socha sv. Jiří na nádvoří Pražského Hradu. Jeho svátek je ve světě 23. dubna. V našich zemích ho slavíme 24. dubna, protože 23. dubna máme svátek sv. Vojtěcha, našeho národního světce.

Sv. Pavel z Tarsu – patron roverů a rangers

Sv. Pavel je biblickou postavou a hlavní informace o něm čerpáme právě z Bible – převážně z knihy Skutků apoštolů. Podle tradice je také autorem mnoha knih Nového zákona.

Sv. Pavel se narodil do židovské rodiny ve městě Tarsus na jižním pobřeží dnešního Turecka, které bylo významným politickým i obchodním střediskem. Získal dobré vzdělání a mluvil velmi dobrou řečtinou, jak dokazují jeho listy. Jako věrný Žid farizej studoval v Jeruzalémě. Když se křesťané nedlouho po Ježíšově smrti rozprchli do Judska a Samařska, protože se v Jeruzalémě necítili bezpečně, začal i Pavel jezdit po Judsku a pronásledoval stoupence tohoto náboženského hnutí. Cestou do Damašku, kam jel zatknout tamější křesťany, byl oslepen světlem z nebe a slyšel promluvit hlas: „Saule*, proč mě pronásleduješ?“. Tento okamžik znamenal zlom v jeho životě i v dějinách křesťanství. Pavel přijal křesťanskou víru, kterou do té doby pronásledoval. Nejprve se stáhl do ústraní, posléze se připojil k misijním skupinám a nakonec začal kázat. Podle líčení knihy Skutků apoštolů podnikl Pavel s pomocníky tři misijní cesty, při nichž navštěvoval židovské obce v diaspoře ve městech mimo zemi Izrael, kázal evangelium a zakládal křesťanské obce. Na první cestě z Antiochie navštívil patrně Kypr a Perge, Antiochii Pisidskou a Derbe v Malé Asii. Druhá misijní cesta vedla z Jeruzaléma přes Antiochii, Tarsus, Galatii, Troadu, Filippi a Tessaloniku do Athén, odtud pak přes Efesos a Milétos po moři zpět do Jeruzaléma. Na třetí cestě z Antiochie navštívil Tarsus, Kapadokii, Antiochii Pisidskou, Efesos a Athény a po moři se dostal opět do Týru a Jeruzaléma. Tam byl kvůli své víře a činům zatčen a několik let vězněn. Nakonec byl dopraven do Říma a kolem roku 65 n.l. mu byla sťata hlava. Pohřben byl původně ve starých katakombách poblíž Via Appia a později bylo jeho tělo přemístěno pod jeden z oltářů basiliky sv. Pavla za hradbami v Římě.

Pavel je znázorňován jako mladý bezvlasý muž s dlouhým vousem. V rukou drží knihu a meč. Mimo roverů je patronem např. tkalců, sedlářů a lanařů.

Pokud se podíváme na Pavlův život s Bohem, nalezneme mnoho paralel s naším skautským životem. Pavel nebyl od počátku „skaut“, ale v pozdějším věku a pod vlivem nejrůznějších zkušeností se jím chtěl stát. Přišel do „skautského společenství“ a i přes jeho pověst a přes to, že už nebyl tak úplně dítě, ho přivítali s otevřenou náručí. Skauting se přeci nemusí žít od vlčete, skautské myšlenky mohou oslovit i mnoho starších. Dokážeme ale takové jedince přijmout? Pro mnoho lidí je nepředstavitelné přijmout do oddílu třeba 16letého kluka, který nikdy neskautoval, a to je chyba. Z vlastní zkušenosti vím, že tito kluci se mohou stát skvělými skauty a mohou oddílu mnoho dát. Pavel z Tarsu také nebyl křesťan, ale potom se obrátil a stal se jednou z nejvýznamnějších postav prvotní církve.

Pavel byl také velkým poutníkem – při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saúdskou Arábii, Itálii, Kypr a možná i Španělsko. Roverský věk je také věkem cestování a poznávání nových věcí. I když je nám třeba doma dobře a jsme spokojeni, je potřeba se občas podívat i do jiných krajin a získat nové zkušenosti v neznámém prostředí.

Poslední myšlenkou, pro mě jako rovera velmi inspirující, jsou slova z Pavlova 1. Listu Korinťanům.

“Všechno je mi dovoleno – ano, ale ne všechno prospívá. Všechno je mi dovoleno – ano, ale ničím se nedám zotročit.”

Roverský věk nám otvírá nevídané možnosti ať už v 15 nebo ještě více v 18 letech. Přejímáme odpovědnost sami za sebe a opravdu už můžeme vlastně všechno. Dnešní společnost je plná možností a láká nás do mnohých slepých uliček. Můžeme propadnout alkoholu nebo kouření, počítačovým hrám, hazardu nebo spoustě jiných věcí. Můžeme propadnout krásné slečně, propadnout učení nebo se zcela odevzdat službě oddílu. Ale nic by nás nemělo zotročit a zcela ovládnout – ať už věci pozitivní nebo negativní. V 18 letech je špatné propadnout počítačům a zanevřít na školu, stejně jako je špatné propadnout škole a zanevřít na počítačové hry. Je špatné opustit oddíl kvůli slečně, stejně jako je špatné opustit slečnu kvůli oddílu. V našem životě musí existovat určitá rovnováha a střídmost. Pro rovery, kteří získávají najednou velké možnosti a samostatnost, je to důležitá věc, kterou je může naučit jejich patron – Sv. Pavel z Tarsu.

*Saul – hebrejská forma jména Pavel

 

Zdroje pro životopisy:

http://en.wikipedia.org/wiki/St._George
http://catholica.cz/?id=2698

Bible

Duchovní listy J. Prokeše – Křika

 

Autor

Dukát

Student historie a politologie na UK. Vůdce 20. oddílu Ginkgo z Českých Budějovic. Miluje historii, přírodu, armádu a všechny možné sporty.

Latest posts by Dukát (see all)

Komentáře

  • Tlampa

  • Drone

    Přestože se jedná o hezký diskurz do historie potažmo dějin křesťanství, dovolím si s autorem nesouhlasit:
    Pokud má skauting pozitivně rozvíjet (v tomto smyslu duševně) mladého člověka, nelze ho zároveň vystavit vlivu jakéhokoliv náboženství nebo rovnou církve. Což “předhazování” svatých bezesporu je. Jak se má pak mladý člověk duševně rozvíjet, když jeho vzor (jeho vedoucí nebo rádce) jej směřuje k věcem, které jsou mimo racio, mimo rozum?
    Mladý člověk je ve své jedinečné tvárnosti totiž velmi náchylný k tomu, co mu jeho nejbližší okolí popisuje jako správné nebo naopak. Tím, že ho povedeme k přijetí věcí, které jsou proti rozumu, mu opravdu nepomůžeme, jakkoliv jsou naše důvody dobře míněné. Pokud má totiž víra být na něčem založená, je to osobní zkušenost, a ta nemůže být předána. A dle mého názoru by se o to neměl ani nikdo pokoušet, pak to už zavání indoktrinací a zneužívání jejich vyvíjejícího se myšlení. A to přece nechceme.
    Nehodlám někomu brát jeho víru, tu ať si každý najde nebo zavrhne sám. Ale jsem přesvědčen, že mysl mladých lidí stojí za ochranu před indoktrinací stejně jako před jinými formami zneužití. A proto vedení k víře nepatří do skautské výchovy a vzdělání.
    Nechme mladé lidi, ať si na takové niterní věci přijdou sami, nesnažme se je “nasměrovat na tu správnou cestu” – koneckonců, kdo z nás může soudit co je správné a co ne?

    • Dukát

      Posláním skautingu je výchova. I výchova samotná je indoktrinace. Lhostejno zda se jedná o učení dobrému chování, pobytu v přírodě nebo výchově k duchovnímu životu. Učit děti skautský zákon je stejně “manipulativní” jako učit je Desatero. V tom je skauting možná víc
      navádějící než cokoliv jiného.
      Tzv. “respektující výchova”, kde si dítě najde všechny hranice a cesty samo podle mého není se skautingem slučitelná.

      Je vlastně úplně stejné, když jim jako pozitivní vzor “předhodíš” sv. Jiřího nebo když jim “předhodíš” životní příběh skauta – pamětníka nebo třeba politického vězně.

      Co se týče vedení k víře – to je podle mého první princip skautingu (povinnost k Bohu) a ten duchovní rozměr skautingu chybět nesmí.

      Mnoho lidí vyleká slovo Bůh. Říkají: „Já přeci nejsem křesťan! Já v Boha nevěřím. Jak můžu plnit nějakou povinnost k němu?“ Zde je důležité uvědomit si provázanost tří
      základních principů s naším skautským slibem. Týká se to konkrétně první
      části: „sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce…“.
      Ale co to znamená? Co je nejvyšší Pravda a Láska? To si musí každý rozhodnout
      sám. Pro mnoho skautů to jistě bude právě křesťanský Bůh. Pro skauty na blízkém východě to zas může být Alláh, v Indii možná Višna. Pro někoho to může být Spravedlnost,
      pro druhého Příroda či Lesní moudrost. Nejvyšší Pravda a Láska je každopádně něco co nás přesahuje. Musíme cítit, že je něco nad námi. Skaut tedy nemusí být vyznavačem nějakého náboženství, ale rozhodně to má být člověk v něco věřící.

      • Drone

        Pleteš se hned na začátku: výchova je vedení člověka k tomu, aby uspěl ve světě – učíš ho pravidla, podle kterých to ve světě funguje. Zatímco “výchova” k náboženství (církvi, sektě atd.) už je indoktrinace, tam pouze přenášíš svoje názory a zkušenosti do ostatních (které jsou, jak věřící rádi často tvrdí, nepřenositelné a osobní) a vnucuješ jim svůj pohled na svět (duchovní). Proto nelze tyto různé “výchovy” dávat do stejné škatulky.

        Skautský zákon narozdíl od desatera (píšu ho schválně s malým D) není to stejné. Už tím, že skautský zákon ti nic nenařizuje a netrvá na tom, že právě “víra” v něj je ta jediná správná.

        To, že si myslíš, že taková výchova není se skautingem slučitelná, je sice tvůj názor a nikdo ti ho nebere, ale podle mě je daleko od pravdy.

        Ne, není to stejné jim předhodit svatého kohokoliv a politického vězně. Pokud tedy nevyzdvihuješ jeho víru, pak je to opravdu to stejné. Ano, pokud někomu předhodíš v nějakém kontextu někoho, kdo sice svatý je (což samo o sobě je úsměvná instituce – ano, je to můj názor), nicméně o jho víře se nevyjadřuješ, pak to může být taky to stejný. Rozhodně bych ale za stejný nepovažoval tvůj a můj případný předhoz.

        Souhlasím, že první princip skautingu je duchovní a že by neměl chybět (ikdyž i o tomto pojmenování bych se mohl rozepsat), ale rozhodně bych ho nenazval povinnost k bohu (opět schválně malé B) a už vůbec bych nepovažoval za správné učit děti takovýhle věci.

        To, co řešíš na konci je samozřejmě filosofická a v mnohém ohledu intrapersonální debata, ale zase bych se být tebou trochu krotil v sousloví “něco, co nás přesahuje”. (Bohužel, pokrýt oblast názvosloví je docela nadlouho). Každopádně buď bychom se dohodli na tom, jaký je obsah tohoto sousloví, nebo na tom, že si pod ním představíme to stejný. Oboje zároveň považuji za nemožné.

        Tvoje – a mnoha dalších – potřeba cítit, že je něco nad vámi, je jen vaše osobní věc, neučte to malé děti. Ty mají se světem a jeho uchopením práce dost. Skaut rozhodně nemusí být věřící v něco, co ho přesahuje. Nebo my chceš říct, že by bylo podle tebe v pořádku učit děti ve skautu pohanství (slovanskému, severskému, …) nebo islámu? Nebo jakékoliv jinému náboženství? Pokud by to nebylo v pořádku, pak je tvůj pohled velmi omezený, pokud to v pořádku je, pak nemáš bránit křesťanství ale jakékoliv náboženství ve světě. To si rád poslechnu.

        Určitě existují věci, na kterých bychom se shodli, ale pohled na víru (v životě i obecně) to rozhodně nebude. A učení dětí víře teprve ne.

        • Dukát

          V počátku se prostě neshodneme. Nevím, kde jsi přišel k názoru, že víra musí být něco manipulativního. Podle mého je to úplně stejné jako výchova.

          Když napíšeš desatero tak to může být desatero bodů pro údržbu sekačky. Když napíšes Desatero tak je to jasné. A že skautský zákon nic nenařizuje? Máš v něm 10 bodů, které začínají “Skaut je”. Skaut který je těch 10 bodů je teprve skaut. Je to stejné “sbírka zákonů” jako Desatero.

          Pokud používáš ve výchově nějakou osobu tak je důležitý jejich osobní příběh nebo postoj, ne to jestli za něj jsou nebo nejsou svatí. Ten je inspirující. Je jistě mnoho lidí, kteří vykonali velké věci a nejsou svatí – tyhle jsou ale vybráni jako patroni skautingu. A když se tak vybrali, tak je nejspíš prospoustu lidí jejich příběh pro ideály skautingu důležitý.

          První princip skautingu zní “Povinnost k Bohu”. To není věc diskuze, tak to je.
          Obsah tohoto bodu je věc jiná a diskuze o něm je velmi široká a velmi vítaná. Jak jsem již psal, každý to chápe jinak. Každý bude mít svůj unikátní výklad. Výchova ve skautingu by měla směřovat k tomu, aby si skauti přítomnost “něčeho co nás přesahuje” uvědomili a až budou dost vyspělí, mohli si sami určit co to pro ně znamená.
          “Něco co nás přesahuje” je myslím dost ustálený překlad pro slovo transcendece a já ho používám radši, protože ne každý má za sebou studium filosofie nebo teologie. Bez víry v transcendenci si skauting nedokážu představit.

          Skaut z mého pohledu musí být člověk věřící, že je něco nad ním, něco víc než materiální hodnoty.
          Co se týče jiných náboženství, myslím že už předchozí komentář dal jasně najevo, že s tím problém nemám. Chci vychovávat dobrého a duchovně založeného člověka, lhostejno zda je křesťan, žid, nebo kněz Ódina nebo Uctívač ohně. A pokud si myslíš, že v oddíle vychováváme k nějakému náboženství tak to není pravda. Vedeme je k duchovnímu životu – jak bude vypadat to už je na nich.
          Jinak pohanství je podle mého trochu špatné označení, ale to necháme na jindy.

          Určitě existuje pár věcí, na kterých bychom se mohli shodnout, ale myslím, že jich moc nebude. Evidentně jsme z docela jiných světů. Ale opravdu mě to netrápí, pluralita názorů v Junáku i jinde je potřeba.

          • Drone

            Neříkám, že víra je manipulativní, říkám, že učení (nebo výchova k) víře je manupilativní. V čem není stejná výchova a víra už jsem popsal minule.

            Desatero s malým D jsem napsal pouze proto, že to pro mě neznamená víc než tebou zmiňované desatero pro údržbu sekačky… A co nařizuje? 5íká, jací máme být, ne co musíme dělat. A doplněno slibem kde je “slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe … a zachovávat zákony skautské…”, myslím, hovoří za vše, zde se o žádné přikazování nejedná. Narozdíl od “V jednoho Boha věřiti budeš.”

            Ano, je důležitý příběh a to, co udělali. A ano, může to být někdo, kdo je označován za svatého. Ale ten koncept, že je někdo svatý, je špatně, a jeho podpora vede k dalším iluzím. A hlavně to podporuje onu indoktrinaci křesťanstvím, to je na tom špatně. Za svatý ať si je prohlašuje kdo chce.

            Já si zase nedokážu představit zdravou výchovu člověka s vírou v transendenci (je možné, že po delší debatě bychom zjistili, že to pro nás můžou být některé stejné hodnoty, jen je jeden nepovažuje za transcendentní a druhý ano). Nicméně hrozně si protiřečíš – jak si může vyspělý skaut sám určit, co pro něj hodnoty znamenají, když mu odmalička někdo servíruje víru? Stejně tak se dítě jen hodně těžko naučí, že může jíst třeba ryby, když mu budou doma říkat, že se ryby nejí.

            Myslím si, že něco víc než materiální hodnoty existuje, ale to neznamená že to musí být nade mnou, něco co je víc než já. Ale tohle asi nemá smysl řešit.

            Na konci se dostáváme k jádru věci. Já bych také rád vychoval dobrého a (dejme tomu, v určitém smyslu) duchovně založeného člověka. A také je mi víceméně jedno, jaká je jeho osobní víra. To, co už mi jedno není, je ovlivňování úsudku dítěte. Netvrdím, že byste děti ideologicky vedli k víře, jenže mě se nelíbí jakákoliv podpora náboženství v jakékoliv vzdělávací nebo výchovné instituci.

            Proti pluralitě názorů nic nemám. Ale ne každý názor považuji za správný pro výchovu dětí.

            P.S. Výraz pohanství byl použit kvůli zjednodušení.

          • Dukát

            Já tady ale celou dobu nemluvím o výchově k náboženství, mluvím o výchově k víře. To nejsou 2 totožné věci a ty je tady soustavně zaměňuješ. Náboženství může být součástí víry, ale víra je mnohem víc než náboženství.

            A k tomu skautskému zákonu. Desatero i skautský zákon sami o sobě říkají jedno a to samé: “Jestli jsi skaut/křesťan tak plníš tyto zásady.” Když bys je postavil vedle sebe a nevěděl o nich nic jiného tak z nich máš úplně stejný pocit – jsou to příkazy. Ale jak jsi správně poznamenal, má to kontext. Skautský zákon už zní jinak v kontextu slibu a další skautské filosofie. Stejně jako zní jinak Desatero v kontextu křesťanské teologie. To že jsi schopen mnohem lépe vnímat skautskou filosofii než křesťanskou teologii, neznamená, že v teologii ten přesah není.

            Možná to nevidíš protože nechceš. Možná to je pro to, že tě někdo k víře v transcendenci nevedl nebo že tě vedl až moc a násilně. Ta výchova k víře je samozřejmě strašně těžká a strašně snadno se dá pokazit. Ale podle mého, od ní skauting nemůže upustit, protože je to nesmírně důležité.

            Tím bych to asi ukončil, nevidím moc smysl pokračovat, protože ty stanoviska jsou natolik odlišná, že by vyžadovaly opravdu důslednou a dlouhou diskuzi a vyjasnění pojmosloví, což tenhle formát jen těžko umožňuje. Třeba se někdy potkáme a já se téhle diskuzi vůbec nebráním.

          • Drone

            Ano, a já ti říkám, že je to jedno. I výchova k víře je špatně. Protože pak už nejde o osobní zkušenost ale o zprostředkovanou. A tudíž o ovlivňování zdravýho duševního vývoje dětí.
            Víra je podlě mě něco, co potřebují někteří jedinci protože se nedokážou srovnat s realitou. Vím, že nebudeš souhlasit ale to je tvoje právo.
            O tom co mě kdo učil nebo neučil nevíš ani kulový, tak nesuď, koneckonců to máš i v bibli.

            Nemá smysl se o tom s tebou bavit (v budoucnu).

          • alb

            Myslím, že je pro člověka jistý druh víry zdravý, dodává mu smysl a energii. Přesto to podle mého názoru dost možná jen iluze vytvořená pro klam sama sebe.

    • Miki Stuchlej

      Ve zkratce: naprosto nesouhlasím s tvým komentářem, pojetím výchovy a skautingu. Dokonce bych řekl že mne uráží naprostá ignorace a despekt, se kterým přistupuješ k tisíce let se utvářejícím hodnotám a to bez toho, aby jsi o nich něco věděl. Respektu o kterém mluvíš, který je základním kamenem nového pojetí výchovy, které obhajuješ, se ti vpravdě nedostává.

      P.S: Doporučuji si o náboženství něco přečíst než ho začneš odsuzovat. Doporučuji začít např. křesťanstvím. Fajn knižka na začátek je Bible. Ovšem kde není ochoty, není relevantní diskue.

  • Ondra

    Krása víry spočívá v tom že člověk si nemusí skutečně myslet že ho někdo sleduje a proto by neměl něco dělat. Neudělá to protože to není správné. To je to co má skauting společného s náboženstvím. Skaut zkrátka neukradne sušenky i když může. Spousta věřících (v boha) si v jádru skutečně nemyslí že je pod zemí peklo. Jen je víra dělá šťastnější. Přijde mi že si úmyslně nasazují růžové brýle. Nevztekají se když mají smůlu protože bůh to tak chce takže je to správné takže jsou spokojení na rozdíl od nevěřícího který by ve stejné pozici zuřil. (Budu rád za zpětnou vazbu a vyvrácení mých názorů pokud nejsou správné)

Další čtení:

  • Rovere, sám řiď svůj člunRovere, sám řiď svůj člun Skauting nás v našich dětských letech vychovával - učil nás prakticky i teoreticky a zlepšoval nás ve všech směrech. Skauting nás učil být součástí společenství a pomáhat bližním. Učil nás  hledat ...
  • Na internetu nikdo neví, že jsi pesNa internetu nikdo neví, že jsi pes Internet je skvělý vynález. Umožňuje způsoby komunikace a distribuce informací dříve nemyslitelné. Umožňuje Roverground. Umožňuje nevídanou demokratizaci forem a disciplín od hudby a filmu až k věd...
  • Jakou masku nosíš ty?Jakou masku nosíš ty? Masky ve formě výrazů, postojů a stylu řeči dnes využívá profesionálně spousta lidí. Mezi ty nejprovařenější patří samozřejmě politici a obchodníci, ale třeba i moderátoři a herci. Aspoň tak to na ...