logo

Editorial

Abrakadabra! Amen! Dvě strany téže mince. Přesto kdekdo cítí rozdíl. Odkud pramení? Nezdálo by se sborové „Amen!“ cizinci stejně podivné jako rituální tance Maorů? Kouzla jsou výbuchy světel, metamorfózy, lektvary. Jsou i v „obyčejném“ světě a o nic méně čarovná. Kouzlo může mít osobnost, místo i jedinečný okamžik. Mile nás překvapí kouzlo nechtěného a nezapomeňme na lásku, jejímž časem máj je. Hledejte kouzla na každém kroku a taky tady u nás. Nový měsíc a s ním téma magie — nechte se okouzlit.

Guerrilla gardening – zahradník partyzánem

Jaro je v plném proudu, a tak jsme se rozhodli zkusit s našimi rovery tradiční jarní aktivitu – sázení. Pojali jsme ji ale poněkud netradičním způsobem. Guerrilla gardening (GG) neboli Partyzánské zahradničení má v sobě kus rebelství, umění a občanské angažovanosti. Původně vzniklo v Londýně a postupně se rozmohlo všude možně po světě. Spočívá v tom, že si vyhlédnete kus zaplivaného obrubníku, kout plný nedopalků nebo prázdný truhlík s hlínou a igeliťákem a zasadíte slunečnice nebo třeba bazalku. Dál se o svůj kout staráte a máte z něj radost, s vámi se může radovat i každý kolemjdoucí.

Má to však svou odvrácenou tvář. Ony plochy a zákoutí nejsou majetkem partyzánských zahradníků, a ti tak mnohdy překračují zákon. Dobrým zvykem je vybírat si plochy, které pravděpodobně patří do majetku obce a jinak by zely prázdnotou či hůře – přetékaly odpadky. Já osobně si myslím, že samotná myšlenka guerrilla gardeningu je velmi pěkným nástrojem pozitivního protestu proti špíně a zanedbanosti a jak by řekl klasik: je to jen v lidech, jak ho použijí. Heslem partyzánských zahradníků by tak mělo být „Zahradnič jen tam, kde to ničemu a nikomu neuškodí a hlavně s rozumem!“. Jako takřka vše se i takovéto zahradničení dá proměnit v projekt ostře vyjadřující postoj a názor zahradníka (např. politický), ale to sem nepatří.

GG už mi dlouho leželo v hlavě a moc jsem chtěla něco takového nenápadně podniknout. Na druhou stranu se mi ale nedařilo naleznout konsensus sama se sebou, co až si můžu dovolit. Proto jsem se tak rozhoupala až teď. A rozhodla jsem se do toho zapojit náš roverský kmen. Tím se mi taky naskytla příležitost poprosit Kárla, aby mi pomohl sepsat průběh našeho „zahradničení“.

„Na naší roverské schůzce přišlo na debatu o veřejném prostoru. Shodli jsme se, že okolí našich bydlišť nejsou zrovna ta nejkrásnější a nejpůvabnější zákoutí a ulice Prahy. Zjistili jsme, že vlastně i naše občanská angažovanost může přispět k vylepšení a zkrášlení těchto míst. A tak nám naše milá vedoucí začala vyprávět o mechových grafitech, které vytváří jedinečnými různé nudné veřejné prostory. Když nám předváděla ukázky podobné tvorby, začínal jsem nabývat pocitu, že udělat opravdu takhle pěkný výtvory je pro nás, kór pro mě (geniálního malíře na úrovni umímnakreslitdomečekskomínem), naprosto nemožné. Ale i pod stínem pochybnosti jsme začali sbírat mech (na tom, jak jsem zjistil, nebylo k mému velkému překvapení nic moc složitého). Následně jsme přesně, podotýkám přesně!, podle instrukcí omyli mech od hlíny a drobných kamínků a naše práce byla tak precizní, až se do ní pro jistotu po čase pustila sama vůdkyně. Ostatní mezitím kreslili návrh naší mechokresby. Vzhledem k vysoké míře naší fantazie jsme skončili u staré dobré skautské lilie (díky, Bože, za ni!) s mírným vylepšením – místo chodského psa jsme nasadili pražskou iniciálu našeho kmene: velké „T“. Po důkladném omytí jsme mech rozmixovali (v mixéru) a smíchali se spoustou super přísad, které si pod tíhou okamžiku již nepamatuju :) (kukuřičný sirup – lze nahradit medem, podmáslí – lze nahradit jogurtem a cukr. V některých návodech jsem zahlédla i jako přísadu pivo.; pozn. redaktorky). Díky tomu jsme získali mechovou barvu na malování našeho výtvoru. Kupodivu nám to šlo skvěle od ruky (i mně!!!) a výsledek byl (alespoň podle mě) ohromující! Nakonec, protože nám zbylo hodně barvy, chtěli jsme na vedlejší nudnou zídku přenést trochu abstraktního umění a to jednoduchým „vychrstnutím“. Bohužel barvy se chopil (pravda trochu pod nátlakem) náš šikovný kamarád a barva skončila všude, jen na zdi ne. Nevadí! Celkový dojem ze skvělé aktivity nepokazil, a tudíž jsem měl dobrý, ba dokonce výsostný pocit z dobře odvedené práce! (Teda do chvíle než jsem zjistil, že mam mít další program na schůzku, který jsem, jak jinak, zapomněl).“

Já ještě poznamenávám, že jsme nakonec ustoupili z rebelství a zeptali se, jestli náhodou někde poblíž naší klubovny není zeď, kterou bychom mohli využít. Ostatně bylo dobře, že jsme tak udělali, protože když na zdi najdete skautskou lilii v blízkosti skautském klubovny, není tak těžké si odvodit, kdo to tam tak mohl stvořit… Bohužel jsem si večer neuvědomila, že naše zídka je po větší část dne vystavena slunci a to mechu nedělá dobře. Takže volte pečlivěji zeď někde ve stínu a vlhku. Musím se přiznat, že mě mile překvapil fakt, že sběr mechu může být považován jako zkrášlující činnost sám o sobě a je to tedy zajímavý bonus celé téhle akce. Doporučuji si na zeď předem křídou nakreslit obrysy a nebo můžete zkusit i pokrýt celou plochu mechem a požadované tvary pak z mechu vyříznout anebo přebytečný mech odstranit limetkovou šťávou. V prvních týdnech je nejdůležitější, aby mech dobře zakořenil. Je třeba ho ze začátku obden navlhčit rozprašovačem a držet si palce, ať to vyroste. Jsem opravdu zvědavá, jak to dopadne. Když se podíváte na přiložené převzaté fotky, jsou to hotová umělecká díla, tak snad k něčemu takovému taky dorosteme.

 


Jen pro pořádek, kdybyste měli chuť něco takového stvořit, budete potřebovat:

  • mixér
  • štětec
  • nádobu
  • rozprašovač (jako možnost pro aplikaci barvy, jako alternativa štětce, ale hlavně na pozdější „zalévání“)
  • podmáslí/jogurt
  • kukuřičný sirup/med
  • cukr
  • trochu vody

a případně další možné přísady, jako je pivo či zahradnický gel.

Mech musíte pořádně propláchnout a odstrnit veškeré kamínky a hlínu. Poté ho rozmixujete s trochou vlažné vody, přidáte podmáslí, trochu cukru a kukuřičný sirup. Poměr surovin záleží na množství nasbíraného mechu. Vše pořádně promícháte, aby vám vznikla nazelenavá pasta konzistence trochu řidší tempery. Pak už se směsí zacházíte jako s barvou a na zídku ji nanášíte štětcem nebo rozprašovačem.

Pokud vám barva zbyde, uchovejte ji v ledničce a po dvou dnech kresbu ještě přetřete, zvýšíte tím pravděpodobnost dobrého zakořenění. Mech také potřebuje spoustu vláhy, takže nezapomeňte alespoň jednou za tři dny vlhčit.

Autor

Frů-Frú

21 let. Studuje na UK biologii a vede skautky a rovery u 88. střediska Radost. Ve volném čase ráda putuje a posedává po kavárnách.

Latest posts by Frů-Frú (see all)

Komentáře

  • Martina Adamcová

    Doufám, že se tu brzy objeví nějaká fotka výtvoru ;) Zní to totiž trochu neuvěřitelně, ale o to jsem zvědavější a víc se mi to líbí :)

Další čtení:

  • Výšlap na Ivančenu aneb sama mezi skautyVýšlap na Ivančenu aneb sama mezi skauty Můj přítel mi na naší první schůzce sdělil, že je skaut. Zděsila jsem se. Žádného skauta jsem do té doby neznala, jako ne-skaut jsem pouze věděla, že si dávají přezdívky, že vážou nějaké uzly a že ...
  • Jak na táborový jídelníček?Jak na táborový jídelníček? Blíží se prázdniny a tedy i čas táborů. Střediska a oddíly pilně vymýšlejí táborové hry, zařizují různá povolení a řeší mnoho jiných organizačních věcí. Nedílnou součástí těchto příprav jsou i úkol...
  • Na cestuNa cestu The very basic core of a man's living spirit is his passion for adventure. The joy of life comes from our encounters with new experiences, and hence there is no greater joy than to have an endlessl...